Broušení paluby

Ráno jsme se vybatolili z postelí asi až ve tři čtvrtě na osm. Mám takové neblahé tušení, že mě posádka musí docela proklínat. Vstávám vždy o chvilku dřív, dám si cigáro a potom nechám naplno rozeznít bocmanskou píšťalku. Dělá docela rambajz a spícího člověka asi nepotěší. Po snídani jsme se pustili do navazování a naplétání různých kladek pro hlavní košovou stěhovku. Spoustu jsme toho připravili a pak se pustili do ručního přebrušování střední paluby. Arab s velkou flexou to vzal na hrubo, ale jemnější kotoučky se mu už zanášely asfaltem. Tudíž nastoupila naše posádka a smirkem to zvládla do jemna. Byly to obrázky jak z Hornblowera. Potom jsme na ní rozetřeli několik litrů lněného oleje a paluba je konečně nádherná. To samé nás ještě čeká na přední a zadní palubě.

Stále připravujeme loď

Další poklidný den na moři. Najednou se nám zdá krásné, když se loď moc nehoupe a lze si dát na palubě dokonce i cigárko. My plachtaři jsme dodělali vše potřebné pro hlavní a přední stěhovku. Je to děsná spousta dalších špagátů a kladek. Fero se Zuzkou vytvořili separované družstvo a opravili všechny dveře tak, že jdou zavírat. U dveří je to poměrně důležitá věc. Jak loď začala na vodě pracovat, tak se to vše trošku pokroutilo. Jinak se vše postupně dává do pořádku. Zase fungují čerpadla na fekální tanky, jde nám proud i internet, voda snad taky poteče.

Sluníčko a elektřina

Vše už bylo v pohodě a dnes ráno jsme se všichni nadšeně vyhřívali na sluníčku. Nám, plachtařům, se podařilo instalovat přední košovku a rozpracovali jsme hlavní i přední stěhovku. Pepa koupil v Suezu malý generátor a spojenému družstvu kotelníků a elektrikářům se podařilo pustit proud do sítě. Jsme opět v civilizaci a všichni se nadšeně vrhli na komunikaci s domovem.

Bouře 11.-12.12.

Takže se opět po delší době hlásím se svým deníkem. Mám docela dobrý důvod k tomu, že jsme nepsal. On nám totiž nešel proud pro baterky v noteboocích. Vyplivl generátor a kotelníci se zatím neměli čas tomu věnovat. Ono nám v pátek večer totiž začalo maličko foukat. Postupně přifukovalo až na nějakých 43 uzlů a pak se nám odporoučel anemometr. Loď se chovala ještě docela stabilně a zdálo se že nám nic až tak hrozného nehrozí. Určili jsme hlídky a šli spát. V noci foukalo stále stejně, ale tvořili se větší a větší vlny. V sobotu jsme si dali zasloužené volno místo propracovaného pátku a krásně se flákali. Četli si a podobně. Co taky dělat, když nejde proud a kino tudíž nepromítá. Vítr se stále neměnil a tudíž foukalo jak ďábel. Na noc jsme si opět rozdělili hlídky a šli spát. Za pět minut 4 nás všechny vzbudil poplach a náhlý náklon lodi. Vyběhli jsme na palubu a hlídka nám ukázalo jedno krásně předřené vázací lano. No paráda. Co teď s tím? Viseli jsme jen na jednom laně a 150 metrů za nám začíná mělčina. Zavolali jsme o pomoc Arabům se člunem. Přijeli k lodi, ale báli se vůbec přiblížit ke schůdkům. Po chvilce neúspěšného manévrování zase odjeli a byli jsme v háji. Loď skákala na velkých vlnách a zuřivě škubala zbylým lanem. Petr se tedy odhodlal, že skočí do vody a s tenkým lanem a pokusí se k bóji připlavat. Vzal si ploutve a dokázal to. Tenké lanko provlékl kolem bóje. Na tenké jsme navázali tlusté uvazovací a začali tahat. Někde na bójce se ovšem kouslo a nešlo nic dělat. Oblékl jsme tedy neoprén a vydal se tam. Kdysi jsem se zařekl že do takového moře už nikdy nepolezu, ale bylo to potřeba. Tlusté lano jsem vysvobodil a přehodil přes vazák. Byli jsme zachráněni. Prozatím. V neděli bylo pokračování. Vítr hodně přes padesát uzlů a celý den jsme museli lanům pomáhat nahozeným motorem. Ten nám ovšem při nízkých otáčkách málo chladil, takže jsme prosili dokonce i Alláha, aby nezdechnul. Naštěstí vydržel. Petr se při desítce beauforta vydal znovu k boji a přivázali jsme se na další dvě lana. Takže jsme zbytek bouře přestáli na čtyřech tlustých, uvazovacích lanech. Kolem páté najednou, jako mávnutím kouzelné hůlky, padlo úplné bezvětří. Navečeřeli jsme se, pro jistotu ještě rozdělili hlídky na noc a padli po dvoudenním boji s přírodou do postelí.

Dáváme plachty

Další den za námi. Spojenému palubnímu a výškovému družstvu se podařilo narvat na ty klacky nahoře další dvě plachty. Přední plachtu a hlavní košovou. Přední docela šla, ale větší a těžší hlavní košová byl docela tvrdý oříšek k rozlousknutí. Nicméně se nakonec podařilo. Dokonce i za docela silného větru. Kotelníci kotlili v kotelně. Jak jinak. Máte všichni smůlu že se o jejich činnosti nedozvíte asi nic moc bližšího. Za prvé tomu vůbec nerozumím a za druhé se toho ke mně ani moc do těch výšek nedonese. Škoda.

Zkouška motoru

Včera večer přijela Zuzka a její táta Fero. Kolem půlnoci jsme tedy spáchali menší posezení u rumu a domácích klobásek. A navíc jsem dostal velikou čokoládu. Heč. Já se ráno pustil do dělání pořádku v lanoví a snažil se vše navěsit tam kam to patří. Celé palubní družstvo dotáhlo posledních pár bakštágů a pak se pustilo do instalace vratiplachty. Byl to celý den zběsilého boje, ale nakonec se nám dílo podařilo. Naši kotelníci také zabodovali. Loď se dnes poprvé hnula vlastním pohonem. Když to ale zkoušeli večer znovu, tak jaksi nastartovali motor se zařazenou rychlostí a plným plynem. Nu, bóje ke které jsme přivázaní se nevyhnula a dostala pořádnou ránu. Pevně doufám, že to byl největší náraz v budoucím životě naší lodi.

Natírání

Krátce po snídani jsme se dozvěděli, že se dnes bude na loď konat arabská invaze. Za chvíli měli dorazit natěrači a motoráři. Pro natěrače jsme museli připravit palubu, takže dopoledne bylo ve znamení luxování, utírání a vůbec uklízení. Zato teď máme docela hezky natřené zábradlí a vše další na palubě. Motoráři s našimi kotelníky se celý den vrtali v motoru a prý jsme připravení na první zkušební plavbu. Palubní a výšková družstva pak prakticky dokončila trimování pevného lanoví a stěžňů.

Přípravy na plavbu

Další den na vodě úspěšně za námi. Velká část posádky dnes pracovala na palubě a trimování takeláže je v plném proudu. Dodělali jsme celý přední stěžeň. Utáhnout přední stěh dvěmi na sebe napojenými kladkostroji byl poměrně boj, ale nakonec se povedlo i to. Pak jsme se pustili do hlavního stěžně a utáhli prakticky všechny vanty. Zítra nás čekají stěhy a pak se pustíme do pohyblivého lanoví. Podpalubní družstvo vychytávalo mouchy na rozvodech vody a hlavně válčilo s elektrikou. Ne úplně dokonale se nám dobíjejí baterky. Před chvilkou přijel motorář Ahmed a snad to zprovozní. V těch výškách nad palubou je děsná zima. Fuj, musíme rychle prchnout hodně na jih.

První den na vodě

Ráno mě probudilo podivné houpání. Vylezl jsme na palubu a vida, my jsme s tou naší roubenkou už vlastně na vodě. Ke snídani jsme se už museli přesunout do hlavního salonu, protože do kapitánský kajuty se prostě nevejdeme. Je tu spousta lidí. Po jídle jsme se pustili do práce. Na takeláži jí bude neuvěřitelně moc. Všechno poutahovat, správně vytrimovat stěžně a lanoví, instalovat plachty… No snad to zvládnem. Honza s Kocourem byli opět ve svých děrách a pracovali na všem možném. Hlavně se na přání přítomných dam snažili zprovoznit vodu. Vlastně ani nevím jestli se jim to podařilo. Ale vzhledem k tomu, že je v lodi poněkud mokro, tak asi ano. Monika mě volá že je už večeře, takže končím. Stejně mě dochází baterka na laptopu. 220 nám jde jen z měniče. Generátor teď neběží.

Spuštění La Grace

Nevím co napsat, vůbec nemám slov. Krátce a stručně tedy. Arabští dělníci začali pracovat na spuštění kolem deváté hodiny. K našemu úžasu jim vše vycházelo podle jejich plánu. Na vodu nás táhla jedna silná motorová loď, za zadu do nás strkal obrovský Catterpillar a ještě si pomáhal navijákem. Nu a v jedenáct hodin a jednu minutu se La Grace poprvé zhoupla na vlnách Rudého moře. Byl to opravdu životní zážitek. Pomocná loď nás odtáhla na bójku asi 700 m od břehu a my se na dvě lana uvázali. Je to paráda. Bouchli jsme šampaňský, zazpívali si Vzhůru na palubu a opět se pustili do práce. Dotahování takeláže, škrábání paluby od asfaltu… Kluci motorářský a elektrikářský si užívali také svoje a oživovali všechny podivní vnitřní systémy lodi. Večer jsme malému Fildovi zahráli čerta a Mikuláše, popili a upadli do postelí.