Kalimnos

Protože je neděle a navíc velikonoční, což je hlavní řecký svátek, tak kluci kotelnický naplánovali kompletní přestavbu výfukového systému našeho motoru a chtějí po nás, abychom sehnali různé trubky, elektrody a já nevím co všechno. Městečko Kalimnos je sice malebné, ale před začátkem turistické sezóny ne až tak rušné. Nakonec jsme trubky dostali v místní elektrárně a ostatní věci na podobných nepravděpodobných místech. Odpoledne vyráží zbytek posádky do města na gyros a zmrzlinu. Večer se na nábřeží schází celý ostrov a společně slaví Velikonoce. Bylo by to perfektní nebýt toho, že místní zřejmě milují výbuchy. Odpalují petardy, které běžně rozezní alarm auta a jedna dokonce vyrazila okenní tabulku v kapitánské kajutě. To, co nám včera večer přišlo jako romantické, bylo ráno nepříjemné a večer by posádka zlynčovala Řeka, kterého by chytla, jak petardu odpaluje. Pokud máte rádi své uši a duševní zdraví, nejezděte na Kalimnos o Velikonocích.

Kos a Kalimnos

Ráno jsme u ostrova Kos, kde bereme naftu a také v klidu snídáme. Krásně svítí sluníčko a podle předpovědi fouká silný vítr ze severozápadu. Chceme ale dělat trochu výcvik, a tak celé odpoledne křižujeme mezi Tureckem a řeckými ostrovy. Vytahujeme také hlavní košovou stěhovku, která se výborně osvědčila a přidala skoro uzel na rychlosti. Jen jsou docela velké vlny, které loď velmi brzdí. Celkově je to ale nádherný jachting. K večeru vítr ještě zesiluje a tak stahujeme košovku a pokračujeme jen pod podélnými plachtami. Už se setmělo, když jsme dorazili k ostrovu Kalimnos, na jehož druhé straně se chceme schovat před noční bouří. V závětří ostrova se uklidnily vlny a my majestátně kloužeme těsně kolem břehu osvětleného hvězdami. Jen za vrcholem ostrova se tajemně blýská a ozývá se dunění. Objíždíme jižní mys a po chvíli stoupání vjíždíme do přístavu města Kalimnos. Řekové slaví Velikonoce. Na břehu zvoní zvony, ozývají se rány, jak z velkých děl a z kostela na břehu se nese zpěv písní. Fantastická atmosféra.

odjezd z Rhodosu

Tak to dnes zase úplně nevyšlo. Je večer, ale stále kotvíme u Rhodosu. Celý den svítí slunce, ale fičí silný vítr ze severozápadu, proti kterému se nám nechce probíjet. Stačí, když pozorujeme jak naklání obří cruiseships a nejméně pětiuzlovou rychlostí je to snáší do boku. Dnes stály u Rhodosu dokonce dvě tyto výletní lodě. Navíc se posádce Rhodos tak líbil, že většina lidí odpoledne využila příležitost a ještě jednou vyrazila do města. Také jsme měli čas dotáhnout všechny vanty a některé stěhy. Na noc má vítr polevit a tak chceme vyplout s posílenou takeláží. V deset opravdu vyrážíme. Vítr se opravdu uklidnil, ale stále fouká proti. A tak jedeme na motor. Je to příjemná noční plavba mezi ostrovy ozářenými měsícem.

stále Rhodos

Ráno vytahujeme kotvu a přejíždíme kousek bliž k městu. Stále ale kotvíme zadarmo mimo mariny. S Pepou se vydáváme vyřídit celní a pasové odbavení. Vše probíhá bez problémů, dokud nevolají kluci, že je na břehu chytla policie. Prostě je třeba jít koupit chleba až poté, co se všechny papíry vyřídí. Nicméně úředníci jsou stále milí, kluky dokonce dovezli do obchodu a nás svezli přes celé město mezi celnicí a pasovou kontrolou. Nyní jsem v Řecku i oficiálně a toho využívá většina posádky na výlet do středověkých uliček Rhodosu. Určitě si to nenechte ujít.

Rhodos

Dnes se počasí výrazně umoudřilo. Ne že by nefoukalo proti nám, ale přece jen se zmenšily vlny a máme více sluníčka. Plavba je tedy celkem příjemná. Zvláště pak když dopoledne vidíme břehy Turecka a odpoledne pak před přídí Rhodos. Ke břehu však připlouváme až za tmy. Raději proto nevjíždíme do žádného z mnoha přístavů a kotvíme nedaleko břehu na závětrné straně ostrova. La Grace je konečně v Evropě.

18. a 19.4. pondělí a úterý

18. a 19.4. pondělí a úterý
Večer a v noci se počasí výrazně zhoršilo. Vítr zesílil a otočil se skoro proti nám. K tomu se přidaly vlny, jejichž překonávání výrazně zpomaluje plavbu. Musíme sundat brámovou plachtu a pokračujeme pod košovými plachtami a podélným oplachtěním. Posádka je rozdělena do pěti hlídek po dvou lidech, kteří se střídají vždy po 3 hodinách. Psát deník z této části plavby je poměrně složité, protože kdo není na hlídce, tak je zalezlý a spí. Jen občas musí na palubu i mimo službu, když je třeba něco dělat s plachtami.

plujeme

Vítr bohužel dlouho nevydržel a tak La Grace strávila noc v bezvětří z různých směrů. Ráno přineslo zlepšení jen částečné. Vítr z boku kolem pěti uzlů a loď plující dva uzly. Celý den sice sílí, ale přes 10 nejde. Prostě odpočinková plavba. Alespoň jsem zprovoznili hlavní košovou stěhovku, přidělali oka na vytahování děl, prodloužili pár skasalnic a Honza ze železa ohnul a svařil čelenní prstenec, který nám umožní vytáhnout kosatku – to máme v plánu zítra. K obědu nám Bořek udělal dva chody – květák na mozeček a zapečené brambory se slaninou, k večeři pak bylo rizoto. Jen kapitán si to moc neužil, neboť ho skolila nějaká viróza.

port said

Jako každý den, jsme se i dnes po ránu pustili do drobných dodělávek – běží generátor, do toho flexa, hoblík, pilka. V deset nám ale tuto bohulibou činnost přerušil lodivod. Vyrážíme na poslední úsek plavby v Egyptských vodách. Kolem druhé máme být v Port Saidu – egyptském přístavu na břehu Středozemního moře. Udělalo se také děsné vedro a tak se zpočátku spíše kocháme pamětihodnostmi, jako je vila bývalého presidenta Mubaraka, ohromný otočný železniční most, nebo silniční most, pod kterým jsme měli pocit, že ho stěžni musíme srazit. Pak nám to ale nedalo a vytáhli jsme ze skladu hlavní košovou stěhovku a připevnili ji ke stěžni. Než jsme to ale stihli dokončit, už jsme v Port Saidu. Abdul nám sem dovezl ze Suezu 50 litrů oleje na palubu a ingredience na výrobu tmelu. Jak to ale dostat na palubu, když už nesmíme na břeh. Nakonec jsem v našem člunu dovezli lodivoda na levý břeh a vydali jsme se na pravý břeh do jachetního klubu, že to tam nějak zařídíme. Dokonce se mi podařilo vylézt na břeh a ujít pár kroků, než se ke mně přihnal rozlícený Arab, že musím okamžitě zpět na loď. Snažil jsem se mu vysvětlit, že si jen něco vyzvednu a hned zmizím, ale marně. Dokonce jsem viděl i Abdula, ale k La Grace se již blížil policejní člun a tak jsem vlezl zpět do člunu a na La Grace. Tam již byla přístavní policie. Prohlédla celou loď od kýlu po stěžně, nechala si zvednout všechny podlážky, otevřela všechny skříňky. Loď se jim ale zjevně líbila a tak se s nimi dalo mluvit. Dovolili nám vrátit se do jachetního klubu a věci vyzvednout. Úplatek nakonec musel dostat jen hlídač klubu. Celá akce nás ale nepříjemně zdržela a tak jsme na moře vypluli až pozdě odpoledne. Fouká slabý vítr mírně zpředu. Přesto vytahujeme spodní a košové plachty a čtyřuzlovou rychlostí míříme směr Rhodos. Po večeři si nás připluli prohlédnout delfíni a chvilku s námi pluli. Pozdě večer se vítr stáčí k východu a i trochu zesiluje na 15 uzlů. Loď se klidně nese šestiuzlovou rychlostí. Dobrou noc.

Ismailia

Sedím v kapitánské jídelně, venku „meluzín“ svolává na večerní modlitbu a já píšu deník. Oproti včerejšku jsme se však posunuli o 80 km na sever. Stojíme v marině v Ismailii, v polovině Suezského průplavu. Dopoledne, kolem jedenácté, přišel na palubu lodivod a během pár minut jsme už byli na cestě ze Suezu. Plavba průplavem je nezapomenutelný zážitek, protože nikde jinde se nedostanete tak blízko k jedoucímu ohromnému tankeru nebo kontejnerové lodi. V Ismailii nás ale čekalo nepříjemné překvapení. Celníci nás již nechtějí pustit mimo areál mariny, takže nekoupíme věci, které jsme ještě potřebovali. Navíc těsně vedle lodi připravují Arabové ohromnou aparaturu, protože v noci tu má probíhat svatba s 200 hosty. Takže na spánek dnes můžeme zapomenout.

a pořád Suez

Snad ani nemusím psát, že jsme dnes opět neodpluli a stále stojíme v Suezu. A to jsme vstávali již v 7. Před polednem jsem se ale konečně dovolali agentovi a ten nám řekl, že má jet vojenský konvoj. Takže pokračovaly práce na zkrášlování La Grace. Na kotevních výložnících máme lví hlavy, připravujeme řezby kolem střílen, upravujeme lanoví. Kolem druhé začíná nad průplavem kroužit vojenský vrtulník. Sláva, skutečně jede vojenský konvoj. Nakonec ze zatáčky vyjel obyčejný obchodní tanker doprovázený remorkérem a za ním dva dělové čluny. Jestli jsme kvůli tomu promarnili další den… Večer ale volá agent, že zítra už opravdu pojedeme…