18. a 19.4. pondělí a úterý

18. a 19.4. pondělí a úterý
Večer a v noci se počasí výrazně zhoršilo. Vítr zesílil a otočil se skoro proti nám. K tomu se přidaly vlny, jejichž překonávání výrazně zpomaluje plavbu. Musíme sundat brámovou plachtu a pokračujeme pod košovými plachtami a podélným oplachtěním. Posádka je rozdělena do pěti hlídek po dvou lidech, kteří se střídají vždy po 3 hodinách. Psát deník z této části plavby je poměrně složité, protože kdo není na hlídce, tak je zalezlý a spí. Jen občas musí na palubu i mimo službu, když je třeba něco dělat s plachtami.

plujeme

Vítr bohužel dlouho nevydržel a tak La Grace strávila noc v bezvětří z různých směrů. Ráno přineslo zlepšení jen částečné. Vítr z boku kolem pěti uzlů a loď plující dva uzly. Celý den sice sílí, ale přes 10 nejde. Prostě odpočinková plavba. Alespoň jsem zprovoznili hlavní košovou stěhovku, přidělali oka na vytahování děl, prodloužili pár skasalnic a Honza ze železa ohnul a svařil čelenní prstenec, který nám umožní vytáhnout kosatku – to máme v plánu zítra. K obědu nám Bořek udělal dva chody – květák na mozeček a zapečené brambory se slaninou, k večeři pak bylo rizoto. Jen kapitán si to moc neužil, neboť ho skolila nějaká viróza.

port said

Jako každý den, jsme se i dnes po ránu pustili do drobných dodělávek – běží generátor, do toho flexa, hoblík, pilka. V deset nám ale tuto bohulibou činnost přerušil lodivod. Vyrážíme na poslední úsek plavby v Egyptských vodách. Kolem druhé máme být v Port Saidu – egyptském přístavu na břehu Středozemního moře. Udělalo se také děsné vedro a tak se zpočátku spíše kocháme pamětihodnostmi, jako je vila bývalého presidenta Mubaraka, ohromný otočný železniční most, nebo silniční most, pod kterým jsme měli pocit, že ho stěžni musíme srazit. Pak nám to ale nedalo a vytáhli jsme ze skladu hlavní košovou stěhovku a připevnili ji ke stěžni. Než jsme to ale stihli dokončit, už jsme v Port Saidu. Abdul nám sem dovezl ze Suezu 50 litrů oleje na palubu a ingredience na výrobu tmelu. Jak to ale dostat na palubu, když už nesmíme na břeh. Nakonec jsem v našem člunu dovezli lodivoda na levý břeh a vydali jsme se na pravý břeh do jachetního klubu, že to tam nějak zařídíme. Dokonce se mi podařilo vylézt na břeh a ujít pár kroků, než se ke mně přihnal rozlícený Arab, že musím okamžitě zpět na loď. Snažil jsem se mu vysvětlit, že si jen něco vyzvednu a hned zmizím, ale marně. Dokonce jsem viděl i Abdula, ale k La Grace se již blížil policejní člun a tak jsem vlezl zpět do člunu a na La Grace. Tam již byla přístavní policie. Prohlédla celou loď od kýlu po stěžně, nechala si zvednout všechny podlážky, otevřela všechny skříňky. Loď se jim ale zjevně líbila a tak se s nimi dalo mluvit. Dovolili nám vrátit se do jachetního klubu a věci vyzvednout. Úplatek nakonec musel dostat jen hlídač klubu. Celá akce nás ale nepříjemně zdržela a tak jsme na moře vypluli až pozdě odpoledne. Fouká slabý vítr mírně zpředu. Přesto vytahujeme spodní a košové plachty a čtyřuzlovou rychlostí míříme směr Rhodos. Po večeři si nás připluli prohlédnout delfíni a chvilku s námi pluli. Pozdě večer se vítr stáčí k východu a i trochu zesiluje na 15 uzlů. Loď se klidně nese šestiuzlovou rychlostí. Dobrou noc.

Ismailia

Sedím v kapitánské jídelně, venku „meluzín“ svolává na večerní modlitbu a já píšu deník. Oproti včerejšku jsme se však posunuli o 80 km na sever. Stojíme v marině v Ismailii, v polovině Suezského průplavu. Dopoledne, kolem jedenácté, přišel na palubu lodivod a během pár minut jsme už byli na cestě ze Suezu. Plavba průplavem je nezapomenutelný zážitek, protože nikde jinde se nedostanete tak blízko k jedoucímu ohromnému tankeru nebo kontejnerové lodi. V Ismailii nás ale čekalo nepříjemné překvapení. Celníci nás již nechtějí pustit mimo areál mariny, takže nekoupíme věci, které jsme ještě potřebovali. Navíc těsně vedle lodi připravují Arabové ohromnou aparaturu, protože v noci tu má probíhat svatba s 200 hosty. Takže na spánek dnes můžeme zapomenout.

a pořád Suez

Snad ani nemusím psát, že jsme dnes opět neodpluli a stále stojíme v Suezu. A to jsme vstávali již v 7. Před polednem jsem se ale konečně dovolali agentovi a ten nám řekl, že má jet vojenský konvoj. Takže pokračovaly práce na zkrášlování La Grace. Na kotevních výložnících máme lví hlavy, připravujeme řezby kolem střílen, upravujeme lanoví. Kolem druhé začíná nad průplavem kroužit vojenský vrtulník. Sláva, skutečně jede vojenský konvoj. Nakonec ze zatáčky vyjel obyčejný obchodní tanker doprovázený remorkérem a za ním dva dělové čluny. Jestli jsme kvůli tomu promarnili další den… Večer ale volá agent, že zítra už opravdu pojedeme…

stále Suez

Zkuste hádat, zda jsme dnes vypluli…. Ano uhodli jste, zůstáváme v jachetním klubu v Suezu. Ráno nám náš agent oznámil, že prý ve dvě hodiny pojede vojenský konvoj. Čas však nemarníme a loď opět trochu připomíná truhlářskou dílnu. Na palubě vzniká nový stůl, který současně ukryje záchranné ostrůvky. Máme nový trámek na vytahování kotvy (zatím jsme používali náhradní ráhno). Také jsme vyřešili všechny papíry s naším stavitelem Mohamedem. Z Čech jsme dostali dárek ve formě fotek modelu La Grace, postaveného v láhvi, tedy přesněji v laboratorní baňce. A na závěr opět nesoutěžní otázka. Myslíte že jel vojenský konvoj? … Opět jste uhodli, samozřejmě že ne.

Suez

Dnešní budíček byl, alespoň pro část posádky, opravdu brzo. Ve tři ráno přivezli 1000 litrů nafty v kanystrech. Než se vše uklidilo, tak se rozednilo a skoro nemělo cenu jít spát. Po snídani jsme začali tahat kotvu a čekalo nás další nemilé překvapení. Celých 50 metrů řetězu bylo obaleno nezdolným ropným bahnem. Však také břeh lemují dvě velké rafinerie, ocelárna, loděnice a dvě elektrárny. Odstraňování bahna jde pomalu a kapitán je celý nervózní, protože má domluveny schůzky v jachetním klubu. Jak kdyby neznal Araby, na schůzku stejně dorazil s předstihem první. La Grace je již podruhé během svého krátkého života uvázána v jachetním klubu v Suezském průplavu. Celý den nakupujeme a hlavně vyřizujeme formality nezbytné pro průjezd průplavem. Možná zítra vyrazíme – když Alláh dá a nepojede vojenský konvoj. To je obvyklá místní výmluva..

do Suezu

Ráno náhle utichl motor. Na palubu se hned začaly trousit rozespalé postavy a koukaly, co se to děje. Vysvětlení však bylo snadné. Začal foukat vítr a tak kapitán rozhodl, že vytáhneme plachty. Hned jsme se pustili do práce a za chvilku jsme již pluli ve slabém větru rychlostí 2-3 uzlů. Do Suezu nám ale zbývalo jen 20 mil a tak nebylo kam spěchat. Krásně jsme se vezli a dělali drobné úpravy v takeláži. Při obědě nás čekal další zázrak. Náš kuchař Bořek dokázal vyrobit chutné a vydatné jídlo pro 14 lidí z jediného zbylého kuřete. Dokonce ještě zbylo. Kolem druhé hodiny jsme již byli kousek od naší mateřské loděnice, kde jsme chtěli zůstat stát na noc u boje u které se loď dokončovala. Na přistávání je ještě brzy a tak trénujeme manévry. Obraty po větru nám již jdou skvěle. Jen obrat proti větru jsme dělali natřikrát. Jednak opravdu málo foukalo, ale hlavně jsme ještě nebyli dost secvičení. Trénovali bychom dál, ale náhle se s hrozným rachotem přiřítil egyptský vojenský člun s kulometem na střeše a začal kolem nás kroužit. Ani jsme netušili, že Egypťané vůbec nějaké vojenské lodě mají. Skoro po půl hodině vylezl z kajuty voják a řekl nám, že máme zastavit. Během deseti minut jsme skasali plachty a La Grace se zastavila. Další půl hodina dohadování rádiem mezi námi, vojenským člunem a přístavem v Suezu. Nakonec jsme si vše vysvětlili. Jen nás nenechali stát na našem místě, ale museli jsme za nimi skoro až do Port Tawfik, kde jsem spustili kotvu. Tady se nám bude špatně shánět nafta a nepodíváme se do naší loděnice.

nafting

Vstáváme poměrně brzo, ale s odjezdem zas až tolik nespěcháme. Bohužel se vyplnila předpověď a fouká pouze slabý vítr a navíc ze severu – tedy přímo proti směru, kterým pojedeme. Po snídani tedy následuje další kolo výcviku posádky. Každý si v jeho rámci vylezl na konec ráhna. Pak se odvazujeme a na motor se vydáváme na sever. Kolem poledne se však opět vyvazujeme u krásného korálového útesu Bluff point. Je to letos poslední příležitost trochu si zaplavat v laguně plné korálů, ryb, želv a delfínů. Posíleni rizotem po dvou hodinách
pokračujeme v naftingu. Slabý vítr z různých směrů postupně skoro úplně ulehá a s ním i posádka. Na palubě se střídají pouze dvoučlenné hlídky. Noc je teplá a klidná s krásnou noční oblohou.

vyplouváme

Ráno byl na palubě nový člověk – v noci přiletěl ještě Mirek Falta. Posádka je tak kompletní. Rozloučili se s námi dva známí z české ambasády v Káhiře a zůstal jen náš egyptský spojenec Honza Hasal. Kolem deváté vytahujeme kotvu a La Grace vyráží na první letošní velkou plavbu. Vítr fouká samozřejmě ze severu a v úzkém průlivu mezi korálovými útesy bychom na plachty těžko manévrovali. Proto provozujeme nafting. Nejedeme daleko. Již před polednem se uvazujeme u korálového útesu Shab El Erg (zvaný Dolphin House) a větší část posádky se vrhá do vody. Po důkladné očistě těla se dáváme do mytí La Grace. V podvečer pak máme první kolo instruktáže o všech lanech a kladkách, které na lodi jsou a pak ještě návštěvu ze sousedních českých potápěčských lodí. Vedle nás stojí hned 3 s českými potápěči. Jsme tu skoro jako doma. Spát jdeme brzy. Zítra nás čeká noční plavba.