průvod

Vstáváme brzy a hned uklízíme loď. Musíme to stihnout, protože nás dnes čeká velká slavnost. Něco jako prvomájový průvod. Davy lidí, kroje, hudba i tribuna s korunovanýma hlavama. Nezaváhali jsme ani minutu a všichni jsme, převlečeni do pirátského, vyrazili do průvodu. Jindy seriozní oslavy jsme lehce zvrhly do karnevalového veselí. Každopádně jsme byli nejfotografovanější částí průvodu. Je pravda, že nakonec jsme to lehce přehnali a průvodem pochodovali v pirátských oblecích jako součást skupiny řeckého válečného námořnictva. Těsně před tribunou, nás však policie zahnala do davu, což nám nevadilo, protože hned za ní jsme se zase vrátili k jednotce našich kolegů od Hellenic navy a dopochodovali s nimi přes celé město až ke kasárnám za potlesku a úsměvů většiny kolemjdoucích. Večer se u nás netrhly dveře s Řeky, Čechy, ale i Slováky.

Kotva

Celou noc jsem vstával na budík nastavený po 60 minutách. V noci se totiž podle předpovědi měl zvednout vítr od jihu. Bylo však úplné bezvětří. Co se dá dělat – dál poplujeme na motor. Předtím ale musíme ručně zvednout kotvu. 70 minut se v pěti lidech střídáme u kotevního vrátku (připomínající obří flašinet) abychom z moře vytáhli 45 metrů těžkého řetězu. Celkem 31x musí člověk otočit klikou, aby z vody dostal 1 metr řetězu. Nakonec vyplouváme. Bohužel jen na motor – nefouká nic. Stejně nás ale tak bolí ruce od rumpálu, že by se nám moc nechtělo tahat plachty. Asi za 2 hodiny jsme před kostelíkem Pondikonisy (myší ostrov). Je to nejfotografovanější místo na Korfu. Kotvu jsme ovšem hodili jen malou/ruční/korálovou. Ta sice nedrží, ale alespoň zpomaluje drift. Nakonec jsme se zastavili – paráda držíme. Jenže když se všichni vrátili bylo po radosti – kotvu jsme tahali ručně a na jejím konci byla těžká síť. Večer si z lodě prohlížíme pevnost na Kerkyře. Na noc jsme si vyhlédli molo rozestavěné maríny na severu ostrova (přímo v centru). Musíme se ale vrátit později – ještě jsou zde dělníci a nechceme aby nás hned vyhodili. Jedeme tedy na protější ostrov. Na něm je malý aquapark se dvěma tuleni. Jsou báječní a dokonce se nechají drbat. Po skončení pracovní doby tu nikdo není, takže je to hrozná legrace bez hranic. V marině po osmé hodině už nikdo není, takže přistáváme. Ihned budíme pozornost – jako vždycky, ale naše osvětlené ráhnoví láká lidi do místních restaurací, takže domorodci si nás oblíbili (a dělníci doufejme dorazí až v pondělí).

Parga

Na Parze jsme strávili noc před městem uvázáni zádí ke kostelíku. Místní restaurace měly nádhernou kulisu přímo před svými terasami a tak nás tu za chvíli každý znal a měl rád. Dopoledne jsme si prohlédli krásné městečko, ale pak se zvedl vítr a začaly se dělat vlny do zátoky. Nejvyšší čas utéct pryč. Kotvu jsme vytáhli tradičně, ale to bylo naposledy co nám fungoval kotevní vrátek. Přejeli jsme jen kousek do zátoky vedle a bez obav hodili kotvu do moře. Zvednout už se nepodařila. Shořel nám generátor. Co naplat. Tak jsme si svařili kliku a vymysleli nouzový způsob jak ji dostaneme ven. Dnes už se nám nikam nechce plout. Celé odpoledne prší.

Lefkáda

Ráno jdeme shánět nějaké věci na loď a pak narychlo zvedáme kotvu abychom v 11 hodin projeli pod otevřeným mostem. Sotva jsme to stihli. Kotevní řetěz byl totiž tak špinavý od bahna, že jsme se pěkně nadřeli. Když nás obsluha mostu uviděla, uhnuli celý most a ne jen jeho výklopnou část, která ostatním lodím k projetí stačí. Pyšně jsme propluli úžinou mezi ostrovem Lefkádou a pevninou. Na druhé straně nás ale čekalo překvapení. Před námi proplouvající jachta uvízla na mělčině a zatarasila celý průjezd. Skoro hodinu jsme drželi La Grace v úžině na motoru, než nám došlo, že se odsud bez naší pomoci nedostanou. Opatrně jsme s lodí nasedli na závětrný břeh průlivu do písku. Honza s Vikym jeli člunem vyprošťovat nešťastné Francouze z pasti. Vše se podařilo, i když jejich loď skončila s ohnutým kormidlem, hřídelí a zřejmě i vylomeným skegem. Odtáhli jsme je do přístavu. La Grace zatím poslušně seděla na mělčině. Než nám ale stačili poděkovat, už byli na té samé mělčině nasedlé další dvě lodě. Kluky to zachraňování bavilo, ale já jsem pomalu začal přemýšlet jak přes ty mělčiny převedu La Grace, když tam končí jedna charterová lodička za druhou s ponorem do 2 metrů. Místo další záchranné akce jsem se tam jel podívat. Průliv je opravdu úzký, ale pokud ho člověk trefí přesně, jsou v něm 4 metry. Jde se na věc. Grace se na zpětný chod svezla z písečné pláže do hluboké vody a proplula jako královna mělčinami kolem nasedlých lodí a zamířila směr Parga.

Nydri

Noc byla klidná – téměř nefoukalo. Po snídani odplouváme kolem ostrova Skorpios a Sparti do Nydri na ostrově Lefkáda. Nydri je velké rekreační letovisko plné hotelů. Stojí zde replika Odysseovy lodi a tak si skoro hodinu povídáme s jejím výřečným kapitánem. Velkou zajímavostí je i procházka impozantním kaňonem k velkému vodopádu. Fakt to stojí za to. Odpoledne plujeme dál a navečer proplouváme na plachty kanálem směrem do Lefkády. Kolem projíždějící lodě si asi ťukali na hlavu, když se nás v úzkém kanále snažili předjet či minout. Potkáváme zde i českou loď. Noc jsme strávili na kotvě před městem.

Meganisi

Krásně fouká a tak vyplouváme z Ithaky abychom si zaplachtili. Léto ale skončilo a oblohou se honí černé dešťové mraky. Daří se nám, abychom se jim vyhýbali a tak jsme ani nezmokli. Končíme na ostrově Meganisi. Je zde pěkná marina, ale divní lidé. La Grace se jim líbila, ale nepustí sem ani cizí člun. Do přístavu jsme jen nakoukli a raději naši loď vážeme o zátoku vedle. Odpoledne děláme na lodi. Pořád je co…..

Ithaka

Konečně léto ale žádný vítr. Přejíždíme jen kousek – na protější ostrov Ithaku do Vathy. Je to nádherné místo. Zátoka je chráněná ze všech stran natolik, že tvoří přírodní přístav. Návštěva městečka stojí za vidění. Nejsem tu poprvé a tak mě naštvalo, že už 4 roky je zavřená Jeskyně nymf, kde podle báje Odysseus poprvé po 20 letech vstoupil na Ithaku– je to velká škoda. La Grace se tu mezi těmi zelenými kopci opravdu vyjímá.

střídání

Dopoledne se uklízí a stará posádka opouští loď. Doba mezi střídáním se hodí na spoustu práce. Například se mění olej v motoru, doplňují se pohonné hmoty, přeplétají lana atd. Až se nalodí další, chceme vyplout na ostrov Kefalonia. S větrem je to ale na pytel. Udělalo se taky konečně léto a tak nefouká.

Killiny

Ráno plujeme dál. Větru je ale poskromnu a tak měníme plány a po dohodě se všemi střídajícími přistáváme v Killiny – chceme tu i vystřídat. Nad městem (cca 10 km) je veliká pevnost Kastro a tak se tam část lidí vydává na výlet. Stála posádka připravuje loď na další plavbu. Noc v přístavu je opět zdarma. Vlastně se s toho už stala tradice – La Grace ještě nikde za přístav neplatila. Noc je klidná, jen čas od času s námi zahoupe přístavem proplouvající trajekt.

na sever

Ráno doplňujeme alespoň benzín do generátoru a vyplouváme na sever podél západního pobřeží Peloponesu. Vůbec nefouká, tak motorujem. Cestu nám ale zpříjemnilo stádo delfínů poskakujících pod přídí. Večeru se vítr stáčí proti. Nechce se nám už plout dál a tak měníme kurz na Katakolon. Stojíme tu na kotvě před velkým přístavem pro cruise ships ze kterých jezdí davy lidi do Olympie.