Vibo Valencia

Hned ráno odplouváme z přístavu. Asi 10 minut se snažím o komunikaci s kontrolní věží. Už včera jsem zjistil, že tady lidi nemají smysl pro humor a tak jsem z anglicko/italské korespondence pochopil, že jim vadí pirátská vlajka na našem stěžni – jsou to suchaři bez fantazie. Celý den plachtíme pod plnými plachtami ale jen trapnou rychlostí. Navečer si ale stejně musíme pomoct motorem. Pozdě večer jsem připluli do Vibo Valencia Marina – místa našeho tradičního střídání. Velkým překvapením bylo, že se tu právě koná lodní veletrh.

Regio

Nad ránem už to lehlo úplně a tak startujeme motor a míříme na sever do Mesinské úžiny. Těsně po rozbřesku přistáváme v Regio di Calabria. Dopoledne pospáváme a doháníme únavový dluh. Odpoledne se všichni věnujeme práci, které na dřevěných lodích není nikdy málo. Večer jdeme společně na výbornou pizzu – jsme přeci v Itálii

plavba

Další celý den plavby – jsme tu přeci všichni kvůli lodi. Loď se pohybuje pod plachtami celý den i noc.

celníci

Byla to klidná plavba po většinu času s nepříliš silným bočním větrem. Střídáme služby po 2 hodinách. V poledne jsme se věnovali měření polohy ze slunce. Od rána nás cvičí vítr v plachtách. Celý den to sílí a zase slábne. Jen to vytáhnem, už abychom refovali a jak to zrefujem, už se zase couráme. Motorovat ale nechcem. Nejzajímavější věc se stala až v hluboko v noci. Najednou se ze tmy a ticha vynořil vojenský člun s celníky. Evidentně hledají uprchlíky. Ostrým refrektorem prohledávají ze vzdálenosti jen několika málo metrů palubu La Grace. „PEEEPOOOO“ volal bezmocně Viky z paluby, až jsem se praštil o postel nad sebou, jak jsem vyskočil, aniž bych tušil, co se děje. O nic nešlo. Celníky uklidnilo, že nás je jen 11 a máme razítko z celnice na Korfu. Pak už se chtěli na loď jen podívat. Na to už jsme zvyklí. To si nikdo nenechá ujít. Nad ránem nás přes hodinu doprovází stádo delfínů. Tenhle zážitek a východ slunce snadno vynahradí únavu způsobenou dlouhou plavbou.

přetržený řetěz

Nad ránem při úsvitu přišla bríza. Rychle všechny budím a odplouváme. Loď už je odvázaná a 80 m od mola, když jsme si všimli pokřikujícího Ondry běžícího po pláži. Doteď nechápu, kde byl a co tam vlastně v tuhle dobu dělal. Jsem ale rád, že jsme ho tam nezapomněli a nemuseli se pro něj daleko vracet. Vítr ale brzy ustal a tak musíme dopoledne motorovat. Nakonec házíme kotvu u jednoho z ostrůvků na severozápad od Korfu. Nefouká ani Ň. Trochu děláme na lodi a trochu cvičíme astronavigaci. Na večer se rozhodujeme plout dál. Trochu se zvedají vlny ze severu. Snažíme se ručně vytáhnout kotvu. Nejde to – zasekla se. Točíme klikou, ale nevypadá to dobře. Náhle loď podeběhla vlna, zvedla trochu příď, ve vrátku to zapraskalo a řetěz se přetrhl. Nechápu, že to vydrželo všechno ostatní a nejslabším článkem byl řetěz. Rychle jsme hodili do vody bojku a odvezli loď na hlubokou vodu. Člunem jsem se pak s Vildou a Ondrou vrátil do místa kde měla kotva ležet. Jak bych tu teď ocenil potápěčskou techniku. Co naplat. Na freedive jsem se potopil ke kotvě a podvázal ji do protisměru původního tahu. Doteď byla jedním trnem zaražena hluboko v jeskyni. Zodiakem s naší 40ti koňovou Yamahou jsme pak kotvu snadno vytrhli. Největší dřina ale byla ji opět dostat na palubu. Se západem slunce vyplouváme za slabého větru přes Ionské moře směr Itálie.

sever Korfu

Dopoledne jsme měli na lodi další českou návštěvu. Zajímavé bylo, že na Korfu žije i neteř Richarda Konkolského, taky milý rozhovor. Nakonec dobíráme naftu, vodu a vyřizujeme nezbytné papíry na pobřežní stráži a vyplouváme na sever ostrova k městečku Kassiopi. Je tady poměrně pěkný rybářský přístav. Při přistání se seběhlo hodně lidí a tak jsme jim udělali prohlídku lodi. Od té doby jsme tu byli jako doma. Čekáme na vítr a opravuje drobné věci na lodi – hlavně závěs kormidla. Honza má zlatý ruce, což se opět potvrdilo. Do dvou hodin do rána běháme s Honzou, Vildou a Filipem po mole a do síťky chytáme různé mořské potvory: chobotnice, kraby, krevetky, ježky, mnohonožky atd. Vzniklo nám báječné akvárium a byla kolem toho legrace. Očekávaný vítr nepřišel, přestože jsem vstával každou hodinu a vyhlížel ho.

průvod

Vstáváme brzy a hned uklízíme loď. Musíme to stihnout, protože nás dnes čeká velká slavnost. Něco jako prvomájový průvod. Davy lidí, kroje, hudba i tribuna s korunovanýma hlavama. Nezaváhali jsme ani minutu a všichni jsme, převlečeni do pirátského, vyrazili do průvodu. Jindy seriozní oslavy jsme lehce zvrhly do karnevalového veselí. Každopádně jsme byli nejfotografovanější částí průvodu. Je pravda, že nakonec jsme to lehce přehnali a průvodem pochodovali v pirátských oblecích jako součást skupiny řeckého válečného námořnictva. Těsně před tribunou, nás však policie zahnala do davu, což nám nevadilo, protože hned za ní jsme se zase vrátili k jednotce našich kolegů od Hellenic navy a dopochodovali s nimi přes celé město až ke kasárnám za potlesku a úsměvů většiny kolemjdoucích. Večer se u nás netrhly dveře s Řeky, Čechy, ale i Slováky.

Kotva

Celou noc jsem vstával na budík nastavený po 60 minutách. V noci se totiž podle předpovědi měl zvednout vítr od jihu. Bylo však úplné bezvětří. Co se dá dělat – dál poplujeme na motor. Předtím ale musíme ručně zvednout kotvu. 70 minut se v pěti lidech střídáme u kotevního vrátku (připomínající obří flašinet) abychom z moře vytáhli 45 metrů těžkého řetězu. Celkem 31x musí člověk otočit klikou, aby z vody dostal 1 metr řetězu. Nakonec vyplouváme. Bohužel jen na motor – nefouká nic. Stejně nás ale tak bolí ruce od rumpálu, že by se nám moc nechtělo tahat plachty. Asi za 2 hodiny jsme před kostelíkem Pondikonisy (myší ostrov). Je to nejfotografovanější místo na Korfu. Kotvu jsme ovšem hodili jen malou/ruční/korálovou. Ta sice nedrží, ale alespoň zpomaluje drift. Nakonec jsme se zastavili – paráda držíme. Jenže když se všichni vrátili bylo po radosti – kotvu jsme tahali ručně a na jejím konci byla těžká síť. Večer si z lodě prohlížíme pevnost na Kerkyře. Na noc jsme si vyhlédli molo rozestavěné maríny na severu ostrova (přímo v centru). Musíme se ale vrátit později – ještě jsou zde dělníci a nechceme aby nás hned vyhodili. Jedeme tedy na protější ostrov. Na něm je malý aquapark se dvěma tuleni. Jsou báječní a dokonce se nechají drbat. Po skončení pracovní doby tu nikdo není, takže je to hrozná legrace bez hranic. V marině po osmé hodině už nikdo není, takže přistáváme. Ihned budíme pozornost – jako vždycky, ale naše osvětlené ráhnoví láká lidi do místních restaurací, takže domorodci si nás oblíbili (a dělníci doufejme dorazí až v pondělí).

Parga

Na Parze jsme strávili noc před městem uvázáni zádí ke kostelíku. Místní restaurace měly nádhernou kulisu přímo před svými terasami a tak nás tu za chvíli každý znal a měl rád. Dopoledne jsme si prohlédli krásné městečko, ale pak se zvedl vítr a začaly se dělat vlny do zátoky. Nejvyšší čas utéct pryč. Kotvu jsme vytáhli tradičně, ale to bylo naposledy co nám fungoval kotevní vrátek. Přejeli jsme jen kousek do zátoky vedle a bez obav hodili kotvu do moře. Zvednout už se nepodařila. Shořel nám generátor. Co naplat. Tak jsme si svařili kliku a vymysleli nouzový způsob jak ji dostaneme ven. Dnes už se nám nikam nechce plout. Celé odpoledne prší.

Lefkáda

Ráno jdeme shánět nějaké věci na loď a pak narychlo zvedáme kotvu abychom v 11 hodin projeli pod otevřeným mostem. Sotva jsme to stihli. Kotevní řetěz byl totiž tak špinavý od bahna, že jsme se pěkně nadřeli. Když nás obsluha mostu uviděla, uhnuli celý most a ne jen jeho výklopnou část, která ostatním lodím k projetí stačí. Pyšně jsme propluli úžinou mezi ostrovem Lefkádou a pevninou. Na druhé straně nás ale čekalo překvapení. Před námi proplouvající jachta uvízla na mělčině a zatarasila celý průjezd. Skoro hodinu jsme drželi La Grace v úžině na motoru, než nám došlo, že se odsud bez naší pomoci nedostanou. Opatrně jsme s lodí nasedli na závětrný břeh průlivu do písku. Honza s Vikym jeli člunem vyprošťovat nešťastné Francouze z pasti. Vše se podařilo, i když jejich loď skončila s ohnutým kormidlem, hřídelí a zřejmě i vylomeným skegem. Odtáhli jsme je do přístavu. La Grace zatím poslušně seděla na mělčině. Než nám ale stačili poděkovat, už byli na té samé mělčině nasedlé další dvě lodě. Kluky to zachraňování bavilo, ale já jsem pomalu začal přemýšlet jak přes ty mělčiny převedu La Grace, když tam končí jedna charterová lodička za druhou s ponorem do 2 metrů. Místo další záchranné akce jsem se tam jel podívat. Průliv je opravdu úzký, ale pokud ho člověk trefí přesně, jsou v něm 4 metry. Jde se na věc. Grace se na zpětný chod svezla z písečné pláže do hluboké vody a proplula jako královna mělčinami kolem nasedlých lodí a zamířila směr Parga.