methana

Ráno jsme teprve viděli, jak krásný máme výhled na městečko. Do oběda jsme si dali rozchod po pevnině a po obědě zase vyplujeme. Kolem oběda, když byla většina posádky na pevnině, přijela policejní loď a poprosila nás, jestli bychom nemohli trochu uhnout do jakékoliv strany, protože se nám podařilo zakotvit přímo uprostřed jejich dopravních cest. Ujistili jsme je, že po obědě zmizíme a oni spokojeně odpluli. A my po tom obědě skutečně zvedli kotvy a vypluli jsme k přístavu Methana. Vytáhnout plachty, pak je zase sbalit, protože se blížila malá bouřka. Nakonec ale jen sprchlo. K večeru už kotvíme před městečkem. Ve vzduchu je s trochou fantazie cítit síra a nad kopcem oblak dýmu. Jsme na sopečném břehu. Vyrážíme hledat teplé prameny a skutečně se celá posádka vystřídala v jezírku s horkou vodou. Po koupeli se scházíme s posádkou Princess a Sachmet v jedné z mnoha místních hospůdek. Věřte, nevěřte, mají gyros. Rekord byl myslím 6 kusů na jednoho člena posádky.

Poros

Dnes jsme hned po ránu udělali radost kuchaři, když jsme mu opravili ledničky. Vlastně šlo jen o přidělání poutek na otvírání a nejdřív nám muselo být odmítnuto jídlo, ale dobře to dopadlo. Když bylo po akci, bylo nové osazenstvo seznámeno s bezpečností práce a života na
lodi. To obsahovalo mapičku hasičáků, umístění záchranných vest, pohyb po lanoví (na které se nesmí bez jištění a vždycky o tom musí vědět někdo z hlavních důstojníků) a další nezbytné věci, pro klidnou plavbu. Bohužel to vypadalo, že plavba bude natolik klidná, že bude loď stále stát. Vítr totiž vůbec nefoukal a my přitom potřebovali doplout k Parosu, protože jsme tam už poslali dvě doprovodné lodě, Princeznu a Sachmet. Rozhodli jsme se vyplout na motor a to se ukázalo jako správná věc, protože jsme dopluli na vítr a mohli jsme přehodit motory. Tedy ten naftový vypnout a spustit plachty. Pro některé košovníky (jak říkáme těm, kteří šplhají do košů a ještě výš) to bylo vůbec poprvé, co něco takového dělali, ale zvládli to a k Porosu jsme se dostali. Sice až pozdě večer, ale přece. Zakotvili jsme, skasali plachty a šli se vyspat po náročném dni.

Sounion

V deset hodin jsme opustili přístav Flisvos v Aténách. Všichni v kostýmech a ještě jsme si vystřelili z děla. Ostatní zakotvené lodě se s námi podle mořských zvyků zdravili a tak jsme vypluli na už skoro otevřené moře. Naším dalším cílem byl poloostrov Sunion s chrámem boha Poseidona. Jemu jsme chtěli Grace zasvětit a dát mu jako dar měděnou destičku s jejími údaji. Jenže jsme opravdu nepočítali s tím, že nebudeme do chrámu vpuštěni v kostýmech. Prý by to bylo hanobení památky a že to prostě není možné. Nechtěli jsme se moc hádat, tak jsme šli na kopec naproti a tam jsme se skupinově fotili. Po chvilce se ukázalo, že se přece jen někdo hádat chtěl a podařilo se vyjednat, že když sundáme pokrývky hlavy a zbraně necháme u vstupu, tak tam můžeme. Načasování bylo perfektní, přesně se západem slunce kapitán vhodil destičku do moře. Ještě předtím měl k Poseidonovi řeč a zakončil ji právě hozením destičky. Takže to dobře dopadlo. Vzhledem k tomu, že už byl večer, jsme se na lodi akorát navečeřeli a šlo se spát.

křest

Dnes byl hlavním bodem plánu slavnostní křest La Grace. Od rána jsme se všichni snažili, aby vše proběhlo, jak mělo. Rychlá a chaotická snídaně se obešla bez zranění. Poté následoval, stejně jako včera, blok hudby a šermířského vystoupení. Tento první blok byl trochu rozpačitý, protože ráno pršelo a báli jsme se, že to potrvá celý den. Naštěstí nám bylo přáno a sluníčko vysvitlo ještě před obědem. Stejně jako včera i dnes byla loď otevřená veřejnosti, takže po vystoupení bylo nutné zbavit podpalubí všech známek života. Zájem o prohlídku byl snad ještě větší, než včera. Místní tamtamy zřejmě zafungovaly, jak měly. Po rychloobědě jsme začali připravovat tu večerní slávu. Chystal se koridor pro VIP hosty z ambasád, ještě se lehce trénovalo rozbíjení flašky a hlavně jsme se všichni modlili, aby počasí vydrželo. Ještě před večerním blokem hudby a šermu se uzavřela loď kvůli přípravě chlebíčků a pohoštění. Lidé byli trochu zklamaní, protože nebylo možné, aby se na loď dostal každý, kdo chtěl, ale když jsme jim odpověděli kladně alespoň na jejich druhou otázku, a to jestli bude ještě to pirátské show, tak byli spokojení a prohlídku oželeli. Dá se říct, že doprovodný program měl srovnatelný úspěch s jedinečností La Grace. V šest to celé vypuklo. Nejprve hudba a tanec, poté přepadení Grace piráty. Po včerejším triumfu vojáků, které nebylo divácky příliš oceněné, bylo vítězství dopřáno pirátům a úspěch byl nečekaný. Po vystoupení si vzalo slovo několik mluvčích. Chválili Grace, podivovali se nad její existencí, protože my přece nemáme moře, a přáli jí, aby měla dobrý vítr do plachet. Když domluvili, vzala si slovo naše Miss Lucie Váchová – Křížková. Respektive vzala si flašku a nejmladší členku posádky, roční Elišku, a společně rozbily flašku o bok lodi a tím ji pokřtily. Šermíři poté zůstali na lodi jako kulisy a dělali jakousi odlehčenou formu dobového života. Hosté nešetřili pochvalami a nechávali se s nimi fotit. Raut se protáhl skoro do půlnoci. Úspěchem pro nás bylo i to, že všichni odcházeli spokojení a s úsměvem na tvářích.

Flisvos

Tradiční budíček v 7. Stísněná snídaně a pak nastává úklid lodi. Schováváme vše nedobové – spacáky, batohy, elektroniku. I tento nadlidský úkol jsme zvládli. V 11 již na molu postává stovka návštěvníků a začíná hrát hudba. Tu střídá šermířské vystoupení – přepadení La Grace piráty a dobytí zpět statečnými vojáky. Vystoupení má veliký úspěch a během dne ho opakujeme ještě dvakrát. Mezi vystoupeními proudí na La Grace davy návštěvníků, které provádíme celou lodí.

příjezd do Flisvos

Děla se montovala do pěti do rána a v šest už se znovu vstávalo a pokračovalo se v práci. Vytažení kotvy bylo naplánováno na dvanáctou. Poslední děla se do střílen přivazovala už za plavby. Na přídi stál dudák a bubeníci, na zádi vyrovnaní vojáci a kapitán, v lanoví i na střední palubě námořnici. Všichni v kostýmech. První salvu ze všech děl jsme vypálili ještě před vjezdem do mariny Flisvos. Všem nám pěkně zalehly uši. Za zvuků námořních písní z přídě jsme pluli řadami megajachet, ze kterých nám mávali a zdravili nás sirénami. Uprostřed mariny jsme jim odpověděli další salvou a pak jsme již přirazili bokem ke královskému molu. Po zakotvení na loď začínají přicházet lidé, kteří s námi příští týden pojedou. Hlavním problémem dne se tedy stává, jak ubytovat na lodi s 37 postelemi skoro 50 nocležníků.

čekání na děla

Ráno vytahujeme kotvy a na motor se přesouváme k Athénám, na dohled mariny Flisvos. Kotvíme však na moři, protože naše slavnostní připlutí je plánováno až na zítra. Počasí je k nám milostivé a otužilejší dokonce sundávají mikiny. Neprší a tak můžeme celý den natírat. Zkuste natírat loď, na které současně bydlíte. Všichni jsou za chvilku žluto černo hnědí. Odpoledne hrajeme hru, která se jmenuje čekání na děla – přijedou ve dvě, ve čtyři, v šest. Nakonec dorazila na palubu za pět minut dvanáct (jak jinak). Jsou ještě ve značně rozloženém stavu, takže se paluba proměnila ve zbrojířskou dílnu.

Vouliagmeni

Ve tři ráno kotvíme v zátoce u městečka Vouliagmeni, asi 15 km od Athén. Vítá nás vytrvalý déšť a zima. Doufali jsme, že se nám tu podaří opravit venkovní nátěry. Takto jsem dělali jen úklid uvnitř lodi a připravovali drobnosti na děla. Ta měl přivézt Viky, který také odpoledne dorazil z Čech. V autě má ale jen osvětlovací techniku, kterou vůbec nepotřebujeme a děla jsou někde v Čechách. Prostě klasický organizační chaos. V noci pak přijíždí ještě Lucka s Honzou z lodi Sachmet.

na Athény

V sedm je budíček a půl osmé jsme už zase na cestě. Ještě rozespalý lezu na čelen rozvázat přední stěhovku a jedna bota mizí v moři. Stejně je tu taková zima, že sandály moc nevyužiju. Směřujeme na Athény. Nějakým zázrakem se občas stáčí vítr tak, že jde skoro z boku. To je poprvé za celou plavbu, že nemusíme maximálně stoupat. Tak si začínáme vymýšlet hlouposti a vyrábíme refování na přední košové plachtě. V silném větru se může hodit. Relativně příznivý vítr samozřejmě nemůže trvat dlouho. Po večeři pozorujeme na obzoru mraky a velké focení. Za chvíli již jedeme v silném dešti a všude kolem buší blesky. Vítr není sice silný, ale samozřejmě přímo proti. O půlnoci již vidíme světla na mysu Sounion – západního výběžku řecké pevniny, pár mil od Athén

na Naxos

Kotelníci v noci přestavěli kotelnu a tak jsme mohli opět vyplout. Noční odplutí je naše pirátská specialita. Na motor obeplouváme závětrnou stranu Kalimnosu. Za ním vytahujeme plachty a vyrážíme dál. Z počátku se zdá, že předpověď vyšla a vítr je v rozumných mezích. Svítání nás tedy zastihlo s podélnými plachtami a košovkou. Bohužel to dlouho nevydrželo. Náhle vítr zesílil a už museli všichni z postelí, kasat košovku a ve velkých vlnách, které se větrem přišly, zajistit plachtu k ráhnu. Na podélné oplachtění to moc nejede a tak se couráme rychlostí do 4 uzlů přes velké vlny. Jediná skvělá věc je, že loď je dobře vyvážena a není třeba sáhnout na kormidlo třeba celou hodinu. Vítr různě zesiluje a zeslabuje, ale košovky už radši necháváme dole. Kolem půlnoci kotvíme v zátoce na jižním okraji ostrova Naxos.