Srážka s blb..

Zbývá 100 NM. U Elby práce na celý týden, ale tady se opovažuju doufat, že tam do večera budem. Na horizontu už září španělská města a zlepšující se počasí vyhnalo davy rybářů. Starost mi dělá jen ubývající nafta v nádržích a čas, o který se prodlužuje dojezd. Ono to vypadá jako legrace, ale když třeba klesne rychlost z 8 kn na 6 kn, znamená to, že za den nám bude chybět skoro 50 NM a loď pojede o 8 hod. déle a také sežere o 200 litru nafty víc. No, bude to boj do posledního okamžiku…
Stihneme to?
Stihli. La Grace v 8 hod. večer přistála v Porto Oza v La Coruně. Bohužel benzinka, kterou tak nutně potřebujeme, byla už 2 hodiny zavřená a otevře až v pondělí – sakra práce…
Hned po příjezdu se na nás vrhla policie. Řídící věži jsme nahlásili, že jedeme tankovat, ale ta zahlédla skupinu jakýchsi uprchlíků s báglama, jak jdou k nám na loď. No byla z toho mimořádná událost. Dokonce povolali do služby velmi ambiciozní šefku zásahovky, která se rozhodla se na tomto případu zviditelnit a možná i získat nějaké to povýšení. No, chovala se k nám jako neskutečná pí…. A ani po 3 hodinách neustálé kontroly všeho nechtěla přijmout myšlenku, že jsme všichni občané EU a že je vše v pořádku. Vymýšlela si takové hovadiny, jako třeba, že chce potvrzeni z posledních 10 přístavů, které La Grace navštívila. „A teď hned!!!“ Jak jsem slušnej, tak už mě i její vlastní lidi museli uklidňovat, když jsem na ní křičel, že už s ní dál nebudu o ničem jednat, alespoň dokud se nepřevleče do uniformy, protože vůbec netuším, kdo je. Když se ukázalo, že je vše v pořádku, a že nám naftu do pondělí nemá kdo natankovat, odplul jsem ihned 200 m odtamtud na kotvu (dál už jsem se s poloprázdnými nádržemi bál! :-D). Jaké bylo moje rozčarování si asi umíte představit, když mi přístav přinesl účtenku na 133EUR za stání po dobu té kontroly v jejich portu. No nevěřil jsem vlastním očím a dostat se mi ta pí… dnes do ruky, tak jsem ji snad rozbil držku. Policajtka nepolicajtka. Jestli něco nesnáším, tak je to nespravedlnost, a to se pak neznám. Naprosto chápu a vážím si toho, když policie dělá svojí práci – je to potřeba, ale takhle si ji nepředstavuju!

Alkohol neplivat!

Od rána nás prohánějí lokální bouřky. Loď ale letí jako šíp. Jako by věděla, že spěcháme. Celý den, při rychlosti přes 8 kn, máme dokonce naději, že přijedeme včas. Měním plán se zastávkou v Gijónu a mířím přímo na La Coruňu. Uplout 360 NM za 2 dny mi zní pohádkově. Není to ale legrace. V sobotu střídáme, takže zpoždění bude znamenat nejen, že nová parta bude čekat, ale také to, že stará parta přijde o letenky domů. Děláme, co můžem. La Grace nese tolik plachet, co v poryvech zvládá, a motor se už nezastavuje.
Bolí mě už od včerejška zuby. Týden stojíme v jednom městě a nebyl problém tam vyhledat pomoct, ale né, ony se zuby ozvou až na oceánu. Co jsem komu udělal?! Léčím to kloktáním alkoholu a vyhlížením břehu. Ne, že bych se tak těšil k zubaři, ale jsou okamžiky, kdy člověku nic jiného nezbývá. Kluci reptají, že je to škoda chlastu, protože ho plivu do moře. Navrhl jsem že ho tedy budu plivat zpět do lahve, ale jim se prostě člověk nezavděčí! :-D
Uprostřed Biskajského zálivu a nikde ani delfín ani velryba. To je divné. La Grace ho přeplula už třikrát a vždycky byli kolem lodi celé dny. Že by ta bouře? No uvidíme. Každopádně teď už vítr nepřekračuje 20 kn, většinou se drží kolem 10 kn a i vlny šly trochu dolů. I tak by se o takových v Chorvatsku mezi jachtaři ještě dlouho vyprávělo…

Konečně!

V 10:30 hod.se otevírá zdymadlo. Ani mě ani Shtandartu se ale ven ještě nechce. Vítr dosahuje 30 kn a podle předpovědi jsou venku pětimetrové vlny. Posouváme odjezd, jak se dá. Je ale jasné, že pokud nenajdeme odvahu do 14 hod. vrata přístavu se opět na 12 hod.zavřou. Ve 13 hod. La Grace odplouvá a asi o hodinu později, s posledním lookem vyráží i Vladimír se Shtandartem.
La Grace nabírá kurz jihozápad. Vlny se zvětšují a zastavují se na předpovídaných 5 metrech. Vítr začal slábnout, ale i tak je 20-25 kn. Jede to dobře, jen čas od času přijde dešťový mrak a s ním poryvy o síle 30-35 kn. Podle očekávání je některým nováčkům špatně. Musím ale uznat, že výrazně méně lidem, než by tohle počasí dokázalo zařídit. No, už to není tak špatné.

Pořád v La Rochelle

Je 01:30 hod. ráno, hlídam lana, píšu deník a sleduju tracky i rozhodnutí svých kamarádů na jiných lodích Tall Ship. Do stejného okna s lepším počasím vyplula z francouzského Cherbourgu i polská školní loď Pogoria. Po 12 hod. plavby se dostala až za Chanel Islands. V 18 hod. naprosto přesně podle předpovědi však její rychlost sklesala na 1,2 kn a vítr o síle 40 kn ji nese zpět. Doufejme, že jsou a hlavně budou v pořádku!
Pogoria je o 150 NM dál od La Coruňi než my a v Lisabonu střídá o 3 dny dříve než my. No, jestli to oni dokážou, je fakt ve hvězdách, ale pokud oni, tak my to zvládnem taky! Držte nám palce a připijme na všechny, co jsou v bouři a musí tam být.
Večer se měla bouře lepšit, ale nestalo se. Zlobilo to ještě další celou noc.

Čestné členství v Classic yacht clubu La Rochelle

Hned ráno letím na kapitanát abych zjistil, jestli nebude líp – ne…
Navíc koukám na rychlost Shtandartu. Za 12 hod. se nedostal ani 20NM od nás a jeho rychlost se pohybovala od 1,2 do 3,4 kn. To je divné. Jeho dva motory o celkové síle 1.000HP přece musí zvládnout takové počasí! Náhle se otočil a je vidět že se vrací. Proč? Nabízím Vladimírovi pomoc. Je jasné že se něco muselo stát! Voláme ho my i správa přístavu. On i jeho loď není v první bouři jako byla tahle, navíc se počasí už hodně zlepšilo. S velkou vodou se otevírají vrata zdymadla a Shtandart je v bezpečí bazénu. Dvěma čluny ho strkáme k molu a vše je OK. Vladimír mi krátce řekl, že v tom nečase venku přišel o jeden motor, a že pokud mám netrpělivou posádku, ať se přijdou zeptat jeho posádky, jaké to je zvracet celou noc. Nechtěl jsem se už víc ptát a odešel.
Aby mi posádka nezvlčela, Romča domluvila zdarma VIP prohlídku L´Hermiony. Věděl jsem, že něco takového nezklame. Stálá posádka zatím pilně pracovala na lodi.
Abychom z práce nezblbli, večer jsme se ustrojili do slavnostního (historických uniforem) a odešli na skleničku do místního jachetního klubu. (Classic yacht club La Rochelle) Nejmladší loď v tomhle klubu je z roku 1969. Tedy až do dneška, jelikož La Grace zde získala čestné členství z rukou presidenta klubu, starosty města, ředitele přístavu a dalších mnoha významných lidí. Byla u toho i francouzká TV.
Večer se na naší palubě konala malá oslava narozenin Jelči. Oslavili jsme to dobrým pitím a sledováním břišní ladných pohybů tanečnice. Co víc si může námořník přát, když nemůže plout!

Zůstáváme v La Rochelle

Romča uzavřela družbu s místním námořním muzeem, a tak šlo hodně našich kadetů omrknout historii města, rybářství, jachtingu i záchranářství v téhle oblasti. Nebylo to špatné – námořníci jsou tu drsní a mají co ukázat. Pro mě jako jachtaře byla velkým zážitkem návštěva Moitessierovy plachetnice Joshua. Ona patří do skupiny velkých mořeplaveckých dobrodružství, o kterých jsem v mládí slyšel, a teď stojím na její palubě.
Samozřejmě se tu také během dne cvičně tahá za lana a pracuje na lodi.
Obě lodi mají otevřené paluby pro veřejnost.
Dnešní předpověď říká, že v noci skončí bouře. Bohužel ale ne na dlouho. Zítra se má udělat krásný den. Problém ale je, že za 12 hod. se odsud nedá nikam doplout. Shtandart mění plány a místo nereálné plavby přes Biskajský záliv má plán plout na sever do Nantes. Balí to už ve 20 hod.a vyráží. La Grace je také připravena vyplout, ale po dohadech na kapitanátu se rozhoduji s těžkým srdcem zůstat. Argumentů proti odplutí je hodně:
1. Na jih od Bordeaux jsou za hranicí pevninského šelfu hlášeny „monster wave“ a ani střední výška vln 5 m by nebyla nic moc.
2. Dále jsou zde vojenské zóny vyčnívající desítky NM do moře, takže se La Grace musí dostat 90 NM od La Rochelle, na což ji 12 hod. stačit nebude.
3. Všechny porty v okolí jsou kvůli špatnému počasí plné, takže jediná šance je ustát to na moři, či vrátit se sem a to ještě v přesném čase HW, kvůli zdymadlu.
A i kdyby tohle všechno vyšlo, plavbou na jih se k La Coruňě příblížíme jen málo…
S těžkým srdcem pozoruji Shtandart odplouvat a ještě dlouho pozoruji jeho track plavby.
Šel jsem spát.

Hodila by se teleportace

Dnes je den plánovaného odplutí. Počasí ale nad severním Atlantikem je tak drsné, že jsem se rozhodl vyčkat. Předpověď ale ani v dalších dnech neslibuje nic lepšího. Jsou situace, kdy by se hodilo znát zákony teleportace.
Na lodi od rána probíhá výcvik a abychom si vylepšili rozpočet i získali potřebné peníze, třeba za marínu, tak jsme opět otevřeli palubu pro veřejnost. Včera se nám konečně podařilo srovnat manko z páteční tržby a dnes doufám i v zisk, Jsem moc rád za každou kačku. No, nejsme úplně dobří obchodníci protože jen 3 EUR za prohlídku by pro Francouze neměl být problém hodit do pokladničky. Ale to je jedno – nejlepší na tom všem je pozorovat vykulené oči nejen dětí obdivujících naši loď, a to mi dělá velkou radost…

Generální úklid i prohlídky pro veřejnost

Sobota je pro nás již tradičně dnem střídání a generálního úklidu. Tentokráte jsme ale zkusili i něco navíc. Na lodi jsou od rána do večera prohlídky pro veřejnost. Obě naše lodi v jednom portu vzbudily velkou pozornost a tak na molu proudí davy lidí i novinářů.

Na návštěvě u L´Hermione

Loď s proudem letí i 6 kn, takže jsme před městem brzy. Ve 4 hod. ráno házíme kotvu co nejblíž městu, ale ještě na hluboké vodě. Mezi námi a přístavem je teď jen 0,6 m vody. Musíme čekat na příliv. 5 metrů ale úplně změní možnosti a v 7 hod, ráno vplouváme do La Rochelle. Máme tu setkání s lodí Shtandart.
Odpoledne jsme podnikli výlet do Rochefortu abychom navštívili největší a nejkrásnější francouzkou loď – L´Hermione. Privátní prohlídku s námi udělal přímo její slavný kapitán. Milý chlapík co nám 2 hodiny velmi lidsky vyprávěl o tom, jak to vlastně mají stejně těžké jako my. Provedl nás naprosto celou lodí a ukázal každý konstrukční problém, se kterým se na jejich velké cestě do Ameriky potkali. Na závěr jsme si předali kontakty a dohodli si krom oficiálních setkání na festivalech v roce 2018 i soukromá setkání cestou a bitvy mezi námi jen tak pro radost. Byl jsem nadšený.

Moje první letošní koupání

Půl hodiny po půlnoci jsme se vydali na pravidelnou venčící procházku s Merlinem. Chodíme vždycky po přistání a před vyplutím. Průšvih byl, že právě nastala nízká voda a ani za hodinu hledání člunem jsme nenašli žádné bezpečné místo k vylodění. Něco takového se psovi vysvětluje opravdu špatně. Musel to vydržet.
Hned po snídani, za velké vody vyrážíme. Jako kompenzaci toho, že musel dalších 8 hod. držet nohy a půlky u sebe jsme ho vzali na velkou dopolední procházku po místních nádherných plážích. Lítal tam jako pominutý a pokud my jsme ušli 10 km, tak on určitě dvakrát tolik.
Ve 12 hod. jsme se vrátili k lodi a ejhle, ona je zase nízká voda stejně jako byla v noci. Ostré skály ani dlouhá pláž se zalamujícíma se vlnama nás ke člunu nepustila. Museli jsme do vody. V jedné ruce věci, ve druhé vysoce zdviženého, ve vzduchu plavajícího psa, ale zvládli jsme to. Je to smutné, ale bylo to moje první letošní koupání. Voda má 18°C, no hrůza!
Po obědě odplouváme dále na jih. Plné plachty, vítr v zádech, rychlost 4-5 kn a směr La Rochelle.