Památky, turisti, vyděrači

Noc v maríně byla klidná a pohodlná. Jediné, co je třeba i pamatovat je to, že marína vpravo je za 133 Eur a marína vlevo, přesto, že se tváří jako soukromý klub, stojí jen 70 EUR. Na začátku stojí podobně, ale pak přijdou rozdíly: +DPH, +voda, +elektrika a ještě rozdíl v délce LG. Naštvali mě, ale co nadělám.
Náladu mi spravila až procházka městem. Výhled z kopce od Castilla je super. Mají i starou arénu a divadlo. Ostatní památky jsou už ale bohužel hodně zničené.
Ulice města zaplnily tisíce turistů během malé chvilky. Připlul totiž mega cruise ship od společnosti Royal Caribian jménem „Freedom of the seas“
V poledne vyplouváme. Konečně fouká vítr z druhé strany. Vytahujeme všech 10 plachet a vyrážíme na moře. Pluje to pomalu ale přece…

Cartagena

Ráno plujeme dál. Dnešek byl ve znamení rybařiny. Chytli jsme nádhernou pravou dorádu a malého tuňáka. Je to vlastně už druhý. Toho včerejšího snědl Michal. To samé se chytlo dvakrát, ale ta druhá půlka se utrhla z háčku.
V 19:30 hod. jsme přistáli v Cartageně. Večerní procházka městem se zúžila na návštěvu Lídlu a doplnění zásob alkoholu pod záminkou koupení chleba.

Cabo de Gata

Hned ráno, jsme vypluli na Cabo de Gata. To je velmi známý výběžek Španělska. Známý je tím, že je zde panenská příroda a nejsou tu megalomanské developerské projekty jako na zbytku země.
Další zajímavostí je, že jsme konečně ztratili dosah studeného Kanárského proudu. Teplota vody se konečně zvedla na 24°C. Super, dnes bylo moje první letošní koupání!
Po 16 hod. plujeme dál. Fouká proti a už mě to….
Na noc jsme se schovali v jedné z nádherných zátok národního parku. Jmenuje se to tu San Pedro. Je zde krásný hrad a sympatické jsou i přírodní stavby místních hippies.

Ostrov Alborán je zakázaný

Ve 2 hodiny ráno jsme dopluli do španělských vod kolem ostrova Alborán. Sehnat ale povolení zde přistát v tuhle dobu je zhola nemožné, a tak jsem se rozhodl zastavit a počkat do rána. La Grace se zastavila a bezmocně se houpala na 1m vysokých vlnách. To zaujalo skupinu malých velryb – kulohlavců černých. Vzbudil mě povyk hlídky. Vyběhl jsem na palubu a sledoval ze vzdálenosti do 2 m výšky nad hladinou, jak se tihle mazlíčci drbou o trup La Grace. Vzbudil jsem pár lidí a s úžasem pozorovali chroptění z vyfukovacích otvorů těchto majestátních tvorů.
Na ránem nahazujeme motor a plujeme dál. Radiem se snažím navázat spojení s ostrovem. V pilotu píšou, že na ostrov se nesmí, ale na místě se dá zkusit domluvit s velitelem, a ten může udělit výjimku. Na volání v angličnině nikdo nereaguje. Teprve až po přechodu na španělštinu se ozývá hlášení v jedné jednoduché větě: „Ne“.
Zkoušíme se domluvit. Opět dali dokupy jednoduchou větu „NE“
Začínám mít pocit že odloučenost majetníka zapříčinila ztrátu jeho komunikačních schopností. Je jasné, že se nedomluvíme, a tak měníme směr a plujeme na Alicante. Fouká krásných 17 kn vítr, a tak si na ostrou stoupačku pomáháme plachtami a motorem.
Večer jsme v Almerii. Po dvou dnech na moři všichni odcházejí do víru velkoměsta.
Trochu mě mrzí, že je zavřená krásná Maorská pevnost, tak jsme si ji alespoň obešli a pokochali se pohledem z ochozů pod hradbami. Tak příště…

Ostrov Alborán

Odplouváme až po snídani. Nepodařilo se totiž až do teď sehnat nikoho, kdo by byl ochoten si od nás vzít 100 EUR za stání v portu.
Na moři jsou východní vlny, protivítr a vyhlídky na zlepšení tento týden moc nejsou. Chvíli mířím na Almerii, ale pak měním kurz směr ostrov Alborán. Je to opuštěné místo pod správou španělské armády uprostřed modré vody. Prý existuje možnost, že bychom se tam podívali, ale povolení prý může vydat jen velitel místní posádky.
Celý den chytám ryby a nic. A to už jsem došel tak daleko, že jim servíruju 3 červené chobotničky, co je honí malý tuňák. Umělecké dílo, ale zřejmě nejedlé .
Ve vodě je spousty života. Na okamžik jsem zahlédl plejtváka, kolem lodí proplavala mořská želva a dost často tu poskakují delfíni. Konečně se začala ohřívat voda pod lodí. Středomoří je super rybník!

Maroko

Budíček se ozval už ve 4 hodiny ráno. Všichni z ranní směny tak prochu praštění jsme se vydrápali na palubu a připravovali loď na odplutí. Při vytahování kotvy však jeden z nováčků špatně uvázal rameno jeřábu, a to se i s kotvou zřítilo na hlavu našemu strojníkovi Michalovi. Naštěstí je stejně tvrdohlavej jako já, a tak to přežil zřejmě bez vážnějšího zranění.
V Gibraltaru je obligátní hustý provoz a tak jsem tříhodinovou cestu do Afriky strávil u mapového plotteru nad AIS a u radaru.
V 8 hod. jsme v maríně. Po snídani jsme vyrazili do té pravé Afriky. Skupina těch dobrodružnějších přešla pěšky Marockou hranici a ve třech sedmimístných taxících vyrazila do 120 km vzdáleného modrého města. Chefchaouen je mezi TOP10 zajímavostmi Maroka, a tak jsme jo prostě museli vidět. Stará medína, město za velkou zdí je plné modrobílých domů. Uprostřed je hrad – el Kasbah. Toulali jsme se tímto bludištěm celé 3 hodiny. Lidi jsou zde milí. Žádní otravní a neodbytní obchodníci. Jen s angličtinou člověk daleko nedojde. Celodenní výlet jsem usmlouval z 200 EUR za auto na 65 EUR, takže za nějakých 11 EUR/osobu to rozhodně stálo. V 18 hod.procházíme mezi ocelovými ploty hranice s ostnatým drátem nahoře a říkáme si, že to bylo super, ale doma je doma!
Noc v maríně je klidná.

Popisovat sobotu nebudu,

protože lítaní se smetákem po lodi si asi představit umíte. Tentokráte nám to přibylo o plavbu do Gibraltaru pro naftu a zpět. Odpolední nalodění bylo trochu zmatečné, protože někdo šel na opice na Gibraltar přes den a pak na loď a jiní na loď a pak na skálu, ale nakonec jsme se všichni šťastně sešli a další týden může začít. Na lodi je dobrá nálada, a tak se zpívalo až do 2 hod. do rána.

Ceuta a zpět

Do Ceuty jsme připluli chvíli po půlnoci, ale do rána jsme měli bojovku se zamotaným lanem ve vrtuli! Je tu mělko, a tak proud vody z vrtule zvedá mooringová lana ze dna. No peklo, v 7 hod.ráno už jsem viděl všechny čerty, když se chudák Robin už po druhé potápěl s nožem ke šroubu. Potom co 30 minut někdo něco chtěl, takže jsem si do teď 48 hod. v podstatě nelehl.
Jinak ale navštěva Afriky byla super. Posádka si udělala tradiční výlet do Tetuánu v Maroku a přišli nadšení. Je to výlet plný exotiky, ale i dobrodružství. My jsme pracovali na lodi a odpoledne si zaběhli na zmrzku.
V 19 hod. jsme odpluli. Tedy, původně byl plánován odjezd na 18 hod., ale Ivo tradičně nemá hodinky a odplutí bez kuchaře není pro věčně hladovou posádku vůbec snadné rozhodnutí!
Za 3 hod. jsme překonali průliv. Cestou pro zábavu střílíme z děl a pozorujeme delfíny.
Na noc jsme hodili kotvu u města La Linea na Španělské straně. Sedím, píšu deník a dívám se na nádherně osvětlenou Gibraltarskou skálu.

Směr Gibraltarská úžina

Plujeme dál směr Gibraltarská úžina. Fouká 20 kn proti. Naším cílem je Ceuta. Posádka se chce kouknout do Maroka a Tanger jsem jim naštěstí z bezpečnostních důvodů rozmluvil. Mám kamaráda, co tam jezdí jako námořník trajektem z Algecirasu a říkal, že je to tam mazec, jak skáčou emigranti na lodě.

Cádiz

Ráno jsme na místě. Chvíli trvá odbavení, a také mě zaskočilo, že se zde (stejně jako ve všech španělských komerčních portech) platí ne za noci, ale za dny. Pokud připlujete v 23:50 hod. a odplujete po půlnoci, zaplatíte tak za 2 dny!
Cádiz je ale krásný. Škoda, že jsem čas strávil sháněním náhradních dílu. Nový sporák mi zabral skoro celý den a stejně se nakonec vyplatí dovézt ho z Čech.