Bastia

Tak a půlka léta je pryč a my jsme zase v Bastii. Krásně jsme si zaplachtili, i když nakonec z toho byl nafting. Alespoň je tu ale klid a bez vln.

Den blbec a další katastrofy

Den blbec:
Už chvíli po půlnoci na hlídce LG sleduju Honzu, jak odplouvá ze zátoky člunem a vypadá zmateně. Evidentně něco není v pořádku. Po chvíli je poznat, že mu vysadil motor. Volám na pláž Robina a další, a ti skočili do vody a plavou mu na pomoc. My z La Grace házíme do moře záchranný kruh a navazujeme jedno lano za druhým. Vítr fouká na otevřené moře a pádla nemají velkou účinnost. Nakonec jsme Honzu přitáhli na laně a den začal zprávou o zničené převodovce na zánovním motoru Honda 66HP.
Přes den jsme se byli podívat v lomu a zabíjeli čas hledáním drahokamů. Honza s Robinem mezitím přehazovali na člun záložní motor.
Den blbec ale ještě neskončil:
Kotvu nahoru a kurz směr Korsika. Při zvedání kotvy jsem ale náhle zaslechl:
„Hoří, hoří, nedělám si srandu!!!!“
Do vteřiny jsem byl u generátoru. V následující vteřině jsem narval hubici hasícího přístroje pod zvukotěsný kryt, odkud vyšlehly plameny, aniž bych přemýšlel, kolik úklidu čeká kadety až skončím!!! No, požár na palubě jsem zlikvidoval, ale toho bordelu bych vám nepřál ani vidět.
Plachty vzhůru a loď nabírá směr Korsika. Fouká 20 kn ze severu a já přemýšlím, co se ještě může stát.
Dnes jsem se zasmál jen jednou:
Ve VHF rádiu se ozvalo (viz. překlad):
„ La Grace, La Grace, La Grace, tady je Korsika signal station, volám vás na kanále 16.“
Romča šla k radiu a odpovídá mu:
„Signal station, tady je La Grace dávejte“
Dále:
„Tady Korsika signal station, dáme 69 madam“
Poslouchal jsem, jestli to dělá správně, ale její reakce mě překvapila…
Otočila se na mě a říká:
„Sprosťák jeden, vždyť se ani neznáme. Mám chuť mu s tím seknout!!!“
Noční plavba na Korsiku je klidná. Vítr slábne.
Je to úžasný – nejen, že mám zase čas psát deník, ale stíhám i jiné resty z týdnů minulých.

Orchestr na Calamitě

Dopoledne jsou všichni na výletě a já, Romča, Filip a Ivoš jsme vyrazili na nákupy. Nenávidím to. Nejdřív naplnit čtyři obří košíky haldou žrádla, pak to odvláčet k autu, pak ke člunu a pak na loď – hrůza!!!
Po pozdním obědě vytahujeme plachty a plujeme k letadlu na šnorchl. Tento týden máme mnoho lidí nadšených z plachtění, a tak jim taháme hadry i kvůli hodinové projížďce – je to paráda.
Na noc se chytáme na našem místě před pláží u dolu Calamita. Opékání masa i hra na kytárku je tu už tradicí. Tentokráte je tu ale hodně nástrojů. (kytara, flétna, bubínek, tamburína, ukulele a klarinet)
Přesto, že ale stojíme dobře, moje družstvo se musí po večeři sebrat a jít hlídat loď.
Fouká přes 20 kn. Naštěstí z dobrého směru.

Teplota vody je 27,5°C

Dopoledne probíhá výcvik plachet a v poledne vyplouváme.
Kotvu házíme na ostrově Palmaiola. Na lodi pokračuje výcvik a já s Filipem se jdu potápět s přístrojem. Trochu jsem při tom hledal sluneční hodiny, co jsem tady kdysi s jedním kamarádem nainstaloval. Našli jsme ale jen jednu naštvanou murénu, co se vydala na lov v pravé poledne…
K obědu je pečená kachna se zelím a s ní i pohodička v bříšku.
Po obědě vytahujeme plné plachty na předním stěžni a s větrem 16 kn od severu vyrážíme rychlostí 5 kn na Porto Azzurro. Krásný jachting.
V zátoce před městem je hodně plno. Je znát, že je už hlavní sezóna. Teplota vody je 27,5°C.
Večerní pohodu zařídila skvělá svíčková na smetaně s knedlíčkem a my jsme mrtví! Milane děkujeme!!!

Konečně nová parta!

Konečně nová parta! Po třech dětských táborech jsme všichni úplně mimo. Ten poslední už jsme zvládali jen silou vůle. Devět turnusů za léto je prostě nezvladatelně hodně. Člověk si vůbec nezaplachtí a vše je podřízeno stádu gangsterů, mastodontů, co pořád mluví!
(Tím nechci říct, že ty děti za to mohly, ale od příštího roku bude na počet táborů limit. Snažím se jen popsat únavu stálé posádky, ne hodnotit výsledky táborů. Ty byly fakt skvělé, děti fungovaly atd.)
Na loď nastoupil i náš druhý kuchař. Začal jelením stejkem na víně s knedlíčkem, takže ovace naberou konce.

Vnitrozemí Elby

Hned po ranní koupačče vyrážíme do Marciany Mariny. Dnešním cílem je dobýt nejvyšší horu Elby – 1.018 m vysoké Monte Capane. Super je taky návštěva dvou starých městeček v horách – Poglio a Marciana. Časová náročnost tohoto výletu, ale zabrala celý den.

Noční bojovka

Dopoledne tankujeme vodu a sháníme náhradní díly na La Grace. Nakupování jídla se zdrželo, takže se všichni hosti najedli v restauraci. My jsme zatím nevěděli kam dřív skočit.
Po obědě hned vyplouváme. Dnes není ani vánek a teplota vzduchu vyšplhala na 30°C ve stínu. Jediné co se dá dělat je strávit zbytek dne u vody. Děláme soutěže s dětmi.
Po večeři odcházíme na procházku. Dnešním cílem je prozkoumání poloostrova Enfola. Ukázalo se, že krom toho, že na jeho konci je útes mořských pannen, je celý poloostrov plný starých vojenských bunkrů spojených dlouhými úzkými chodbami. Jejich prozkoumání stálo za to. Rázem z toho byla noční bojovka jako řemen!

Děti se překonávají

Hned ráno vyplouváme do Cavo. Kotvu ale házíme z druhé strany, mimo městečko. Koupeme se a hrajeme s dětmi různé hry. Cílem je získat co nejvíce dublonů. Děti se předhánějí v čemkoliv, jen aby byly první :-D
Odpoledne plujeme do Portoferraia. Cestou trochu trénujem lana a plachty, ale na tento týden je hlášeno horké a bezvětrné počasí.
Na kotvě děti skáčou dál z lana do vody. Jde jim to skvěle a tak do měšců přiskakují další dublony za statečnost i umělecký dojem…

Střídáme

Střídáme posádku a přespáváme v zátoce Populonia.

Den blbec, ale tajný

Dnes je den blbec, raději nebudu psát, co se všechno stalo! :-D
Teď už stojíme v zátoce Porto Azzurro a v pohodě čekáme na večeři.