Pevnost Papa

Dnes mají všichni naplánovaný výlet po ostrově. Na moři fouká protivítr 20 kn, a tak je lepší vidět Ponzu a udělat něco na lodi.
V zátoce, ve které stojíme, je na skále pevnost Papa. Je hodně zničená erozí a popadaná, ale jsou tu krásné výhledy.
Jinak když se spojí opticky samoobsluha na kopci (či malý ostrůvek pod ní) s rohem poloostrova pod pevností Papa a pokračuje se cca 500 m na volné moře, tak v hloubce cca 20 m najdete velmi známý americký vojenský vrak. Ponor tady stojí za to a jezdí sem mnoho potápěčů z celého světa.
Na odpoledne mám v plánu prozkoumat Cala Luna a doplout do hlavního města, kde chci lidem ukázat římské lázně atd.
Je krásný, slunečný a na této straně ostrova bezvětrný den.

Parmarola

Noční plavba byla klidná. Moře je jako velké zrcadlo, a tak jsme po něm snadno pluli k jihovýchodu. Jen škoda, že vítr nebyl. Nad ránem kolem nás začala poskakovat ohromná hejna tuňáků. Nahodili jsme a do 1 minuty se jeden chytil. Cenu návnad to sice nevyrovná, ale je to radost.
Celou noc i den nám při rychlosti 6 kn trvala plavba až k Pontine islands. Je to 125 NM. Cestou jsme se bavili lezením po stěžních a gasketováním plachet.
První naše zastávka byla na ostrově Parmarola. Tento krásný, divoký ostrov trčí většinu dní v roce z příboje vln, a tak jsem si říkal, že je to dnes skvělá příležitost ho prozkoumat. Lodí jsme se prosmýkali mezi útesy a ukázalo se, že ze severní strany je pláž a dokonce tu i pár lidí bydlí.
Na noc jsme přejeli na Ponzu do zátoky na kotvu.

Úlovek

Hned po snídani odplouváme. Předpověď vypadala lákavě a nefouká, a tak i když máme rozgasketováno, tak motorujeme. Cestou cvičíme plachty jako vždycky v neděli. Čeká nás dlouhá cesta, a tak musíme být připraveni a hodit sebou.
Cestou chytáme ryby. Je říjen, a tedy lovná sezóna. Jsem zvědav, čím nás letos moře překvapí. Prozatím jsme chytili jeden igeliťák a chuchvalec trávy. Ale neklesáme na mysli.
Odpoledne se trochu zvedá větřík, a tak spouštíme už od rána rozgasketované plachty. La Grace pluje 3 uzle, ale je to pohoda. Máme za sebou krásný slunečný den.
V 19 hod. se zastavujem na poloostrově Argentario a nabíráme bocmana, který to včera nestihl. Na noc plujem dál.

Upadám do kómatu

Obloha je pokrytá černými mraky a občas slabě prší. To zas bude den. V tomhle máme vozit bágly a lidi :-( Střídání se nakonec ale vcelku povedlo mezi přeháňkami. Skoro po nalodění nové party se zvedají velké vlny. Zvedáme kotvu a mizíme do Portoferraia. Jeden člověk nás ale nestihl, a tak za námi musí trajektem. Za bocmana jsem navozil lidi a poučil posádku, za Romču vybral pasy, peníze do lodní kasy a udělal list posádky a aby toho nebylo na dnešek málo, letím ještě s Ivošem do Eurospinu na nákup. V 21hod. jsem úplně vyřízený. Zřejmě jsem i přistydl, a tak v kombinací únavy s chřipkou upadám do kómatu s hlavou plnou tónů tvrdé moderní hudby. Horký nápoj Coldrex ale zřejmě pracuje za mě, a tak mi je ráno o trošku líp.

Končí nejstrašnější týden naší sezóny.

Dopoledne jdem na výlet do podzemních chodeb a na pláž hledat drahokamy. Sharki zatím montuje generátor do kupy. Loď bez proudu je peklo!
Komu se nechtělo pod zem, tak zatím jezdí na čmeldovi, protože krásně fouká.
Odpoledne ale vítr chcípnul a my motorujem do Piombina a Baratti. Končí nejstrašnější týden naší sezóny. Co se mohlo pos…. to se posr…. a i počasí už je evidentně podzimní. Proti Čechám je to furt super, ale teplota vody klesla pod vražedných 24°C a večer už je to na triko s dlouhým rukávem.

„Kde je vůle, tam je i cesta“

Hned ráno jsem letěl zaplatit pokutu, ale ejhle. Peníze si policie vzít nemůže (kvůli zneužitelnosti, ale na poště ani v bance je nechtějí taky, protože nemám „codici fiskale“ (taková obdoba rodného čísla) Všichni mají možnost vidět, jaký je kdo gauner, a tak se pokuty píšou do seznamu konkrétnímu Italovi. Cizinec v podstatě nemá šanci. Naštěstí máme na lodi Italku Lauru a ona za mě pokutu zaplatila.
Pak vytahujeme plachty a trmácíme se podél východního a jižního pobřeží. Jachting pod rychlost 3 kn je nuda a tak si zpestřujem cestu přednáškou o historické navigaci s praktickou ukázkou dobových pomůcek.
Cestou potkáváme české lodi – nikdo jiný už tu vlastně teď skoro neplachtí.
Na noc házíme kotvu na pláži Calamita. Je tu nádherně, i když vylodění je tentokráte obzvláště komplikované. Nejen proto, že tu jsou velké vlny, ale i proto, že tu máme vozíčkáře. Myšlenka, že bychom ho připravili o krásný večer na pláži nepřipadala v úvahu.
„Kde je vůle, tam je i cesta“
Sedíme u ohně, hrajem na kytaru, zpíváme a pozorujeme horizont s úchvatnou siluetou naší nádherné lodi. Po událostech posledních dní jsem dobil baterky jako už dlouho ne. Pravda je, že za to trochu mohla i ta flaška Portského vína co ve mně zmizela jako nic!

To není normální!!!!

Den začal po hodině spánku kolem 2 AM. Přijeli kluci a snaží se vloupat k motoru a následně zjistit, co se stalo. Naštěstí se ukázalo, že auto jen přestalo dobíjet. Prostříkali všechny kontakty a relátka a zdá se, že by se s tím dalo do rána dojet zpět. V žilách se nám rozlila trocha optimismu. Rozdělili jsme se a já se opatrně začal vracet na loď a druhé auto zatím jelo pro náš nový motor na člun s tím, že ho ráno naloží a vydají se pak za námi. Vypadalo to logicky. Když budu mít problém, oni nás dojedou a pomůžou. V 6 hodin ráno jsem dorazil k trajektu, převzal těsnění ze spedice a byl připraven vrátit se na loď.
Pak ale přišla další rána. Auto které nás mělo zálohovat a které nás zachránilo, se rozbilo taky. Motor se jim začal přehřívat a hrozilo jeho zničení. Musel jsem se rozhodnout. Riskovat naštvanou loď plnou lidí a pomoci někomu, kdo mě přijel na sám pomoc se zdálo jedinou možností. Čas ubíhal a najednou bylo odpoledne. Unavený a přehřátý Sharan konečně dorazil. Topení v něm šlo naplno, aby pomohlo uchladit motor. Časté technické zastávky byly tím, co nám všem zkazilo den. Já se zatím neflákal. Sehnal jsem momentový klíč a další věci co se budou za na opravu generátoru hodit. Večer jsme přeložili motor a s velkou slávou se přeplavili na Elbu. S velkou parádou zafungoval Murphy ten den naposledy. Když jsme přeložili nový motor na člun se starým motorem, starý motor se urazil a rozhodl se nenastartovat. To už bylo na mě moc měl jsem pocit, že to není normální!!!!
Z maríny jsme odpluli na kotvu. Bez sebemenších komplikaci jsme vytáhli kotvu – 330 EUR pokuta za možné zamotání kotvy na dně se ukázalo jako zbytečné. Že by ale zítra policie řekla: „pardon, mýlili jsme se, omlouváme se a peníze nechcem, fakt nečekám!“
Jsem na moři už skoro 40 let a mám velkou úctu k lidem, kteří mají chránit námořníky, a právě proto mě vždycky překvapí, že se mezi nimi najde i někdo, komu je bezpečnost ukradená a má jistě radost, že úplně zbytečně okradl námořníka, aby státní kasa byla zase o trochu plnější…

Murphy řádí

Celou noc přemýšlím, jak La Grace pomoci. Je jasné, že i když ji teď naplno dobijeme, stejně nám dřív nebo později energie dojde a situace se může opakovat. Hlavní generátor má prasklé těsnění pod hlavou, a tak oprava není snadná. Sharki ji zvladne, ale potřebuje nové těsnění. Na moři je stejně hnusně, a tak se rozhoduji nechat loď v maríně, pujčuju si od kamaráda auto a vyrážím na výlet do Janova pro těsnění a jako bonus jsem se rozhodl koupit i nový motor na člun, aby byla další záloha. Cestu přes Elbu, trajekt na pobřeží a 800 km po Italii musím hravě zvládnout do večera. Trajekty ale jezdí kvůli špatnému počasí až od 10 hod., a tak začínám získávat lehký skluz. Díky svým organizačním schopnostem se mi podařilo přiblížit těsnění z Janova spedicí a ukecat chlapa ve Veroně, aby všechno připravil a možná i chvilenku počkal v obchodě.
Trochu jsem nervózní byl, ale na druhou stranu se mi nechce násilím páčit kvůli divnému pocitu do cizího auta.
Vše šlo dobře dalších cca 30 minut, ale pak se to posr…. Naše auto náhle a vcelku bez varování na dálnici chcíplo. Na dojezd jsem se s ním dostal k nejbližšímu odpočívadlu SOS a už nenastartoval. Naprosto netuše co mu je, jsem volal majiteli. Je jasné že jsem v prd… Je večer, všechny servisy zavřené, motor na loď se nestihne převzít a já jsem uvězněn svodidly dálnice. Musel jsem nechat auto odtáhnout a z kapsy vytáhnout 240 EUR. U nejbližšího sjezdu na Modenu jsme našli technickou čtvrť a OBI market. V autě není žádné nářadí, takže se mi to bude ráno hodit. Panice ale zatím nepropadám a ihned organizuji záchrannou výpravu. Z lodi na motorce vyjel kamarád s majitelem auta. Trajektem se dostali do Baratti a odtud Sharanem jedou 400 km za námi. Co bude s autem jsem v tomhle okamžiku netušil, ale bylo jasné, že já se musím co nejdřív vrátit na loď protože tam mám lidi.
Aby toho na mě nebylo málo, na lodi mezitím přístavní policie otravuje kvůli hozené kotvě v přístavu. Nechápu proč. V noci byl silný vítr a La Grace má 126 tun. Mooringy jsou tady dimenzované tak na 40 tun a mě mariňáci nahnali do místa pro malé lodi. Kotva je tedy jediné možné a logické řešení, abych nikomu nezpůsobil žádnou škodu. Už toho na mě začíná být moc, protože se nemám možnost bránit. Argument, že se kotva může na dně o nějaký bordel zachytit neberu, protože buď si tam mají uklidit, nebo mi mají naúčtovat vyproštění kotvy, až to bude aktuální. Teď jde o bezpečnost a tu by měli právě oni ctít nejvíce!!!!

Loď je bez proudu

Hned ráno vyplouváme na moře. Je krásný den a my si užíváme jachtingu netušíce, jak se budou vyvíjet následující události. Loď je bez proudu. Nejde hlavní ani záložní generátor. Jako by si z nás Murphy dělal legraci a zkoušel, co vydržíme. Po událostech z před pár týdnů, kdy se nám rozbil přívěsný motor (2 roky stará Honda 40HP) a nasledně záložní přívěsný motor (jen o málo starší Honda 50HP) a aby toho nebylo málo, tak i motor, který je záloha zálohy Tohatsu 9,8 HP, se teď opakovala situace s generátory. I ty máme na La Grace tři a ani jeden nebyl použitelný. Blížil se večer a vítr sílil. Doplachtili jsme až před Porto Azzuro a když už na stěžni zbyla jen poslední plachta a vítr dosahoval síly 30-32 kn, tak jsme se rozhodli schovat v jedné ze zdejších zátok. Škrtnu o startér hlavního motoru a nic. Po mnoha dnech bez dobíjení nemáme už dostatek proudu ani pro motor. Sharki se hned pustil do nouzové opravy alespoň jednoho z generátorů. La Grace otáčím a mířím do bezpečí otevřeného moře. Vítr však stále sílí. V duchu si říkám, že na tohle už jsem asi starej. Sharky je dobrý mechanik. a tak po půl hodině nahazuje Hondu a z ní dobíjí startovací baterku. Já se zatím, se snižujícím se signálem, pokouším spojit s kamarádem na Elbě. V noci bude vítr 40 kn a bylo by dobré, kdyby o nás alespoň někdo věděl.
Po čase, který jsem neměl čas vnímat, motor naskočil. Otáčím La Grace a mířím do bezpečí zátoky Porto Azzuro. Mariňáci už nás ale kvůli špatnému počasí nevzali do portu, a tak házím kotvu a čekám na chvilkové bezvětří, které by před půlnocí měl způsobit přechod středu tlakové níže – něco jako oko hurikánu. Vše je připraveno a v 23 hod. vplouvám do portu. Nechci ale riskovat utržení mooringu, a tak si pro jistotu házím kotvu a vážu se na čtyři mooringová lana. Kdo ví, co bude v noci.

Na lodích je to prostě vždycky tak

Noc byla klidná, přestože hlášený byl silný severovýchodní vítr. Jen vlny byly nepříjemné, ale snesitelné.
Hned ráno začínáme se školením kadetů. Potom přeplouváme na motor na Elbu. Nefouká a je krásný letní den. Cestou trénujeme lezení po stěžních. Zájemců je hodně, a tak nám to zabralo čas až do oběda.
Po obědě vyrážíme s Ivošem na nákupy. Tradiční tříhodinové peklo v hypermarketu mě už docela zmáhá. Obdivoval jsem 3 holky co si vzal s sebou a vydrželi to s ním.
Kadeti zatím trávili čas prohlídkou Portoferraia.
Sharki se taky neflákal. Dopoledne spravoval motor na člunu a odpoledne lítal kolem našeho hlavního i rezervního generátoru. Na lodi je peklo, že se vždycky pos../rozbijou věci v řadě a je jedno kolik máš záloh. Minule se rozbil hlavní přívěsný motor současně s rezervním motorem. Hned na to odešla i záloha zálohy a zbyla jen vesla. Teď pro změnu odešel hlavní generátor společně s rezervním generátorem a do věčných lovišť odešel i malý záložní generátor zálohy. Nevím čím to je, ale na lodích je to prostě vždycky tak.
Den utekl jako voda a teď je 9 PM a já mám hlad jako vlk…