Akvárium, "Tak ahoj" a úklid

Dopoledne jsme strávili s dětmi v místním akváriu. Chodíme tam nejen kvůli tomu, aby děti viděly, co všechno žije ve Středozemní moři a poznaly murénu od úhoře, nebo věděly, kolik mozků má chobotnice, ale hlavně proto, že se tu dají hladit žraloci a rejnoci. To je pro ty prcky největší zážitek. Navíc Romča domluvila množstevní slevu, takže sem děti berem za cenu zmrzliny!
Po obědě taháme všechny velké plachty a vyplouváme podél jižního břehu Elby. La Grace se při 6 kn větru plouží rychlostí 2,6 – 2,8 kn. Abychom se zabavili, vymysleli jsme hru s příznačným názvem:
„Tak ahoj“
Spočívá v tom, že všechny naše děti musely skočit do moře z přídě a plavat tak rychle, aby jim loď neujela. Většina dětí to zvládla, a to dokonce ve výtečném čase. Přesto 2x zazněla věta „Tak ahoj“
Jednoho jsme vytáhli na záchranném kruhu a pro druhého jsme museli poslat náš člun. Celkově ale povedené akce i super výcvik posádky na poplach „muž přes palubu“.
Před setměním jsme se vylodili na východní pláži před lomem Calamita. Polovina lodí gasketuje plné plachty a ta druhá sbírá naplavené odpadky na pláži. Vzal jsem si do hlavy, že tohle nádherné místo s dětmi vyčistím, abychom sem mohli jezdit celé léto. Nádherná pláž, dokonalé ohniště i přírodní jeskyně mě přesvědčily o tom, že už nebudu jezdit dělat táboráky tam co vždycky. Tady je to prostě lepší.
To, co děti na pláži vybudovaly raději nafotím, než bych popisoval. Jejich fantazie mě dostala.
Celkově se tu výjimečně sešly tři velké české lodi, ale podle mě to nebyl dobrý nápad. Romantika tohohle místa byla fuč a alkohol tekl proudem. Grilované maso a pokec s některými byl prima. Ještě abych nezapomněl, slaviliyse tu dvoje narozeniny, a to se samozřejmě nemohlo obejít bez dvou krásných a dobrých dortů z dílny mistra Ivoše.

Západ a jih Elby

Hned ráno plujem dál. Kurz západní pobřeží Elby. Po 4 hodinách na motor házíme kotvu u městečka Pomonte a všichni jdou šnorchlovat. Já s Filipem se jdem potápět s flaškama. Byl to skvělý ponor. I po mnoha letech je vrak lodi Elvis Scott ještě docela zachovalý a hlavně plný různých hejn ryb. Moc jsme si s Filipem užili prozkoumávání i těch nejskrytější zákoutí uvnitř této lodi.
Během oběda jsme přepluli na jih a podívali se do modré jeskyně, ale hlavně prolezli i okolní dvě jeskyně. Ivoš si na loď přivezl malý nafukovací člun. Je to taková věc úplně na nic, co se plete na palubě, ale už několikrát se ukázalo, že že je to super zařízení pro dopravu Merlina na břeh a zpět.
Na noc jsme překotvili do Marina di Campo. Večerní prohlídka města se však prodloužila protože se „Coast guards“ bavilo kontrolováním počtu osob na člunu. Mrzí mě, že tohle nedělají když je špatné počasí a je to důležité, ale baví je to za krásného slunečného dne bez vln a větru.

Vyplouváme na Capraiu

Vstává se v 7:30 hod a vyplouváme na Capraiu. Nefouká, takže nás čekají hodiny naftingu. Moře je ale jako zrcadlo. Cestou hrajeme s dětmi námořní vědomostní hry.
Velkou radost mi dělá Filda, který už kolikátý den baví v každém volném čase hrou „dračí doupě“. Jeho neutuchající fantazie mě nepřestává fascinovat…
Odpoledne v zátoce jsme sundali na vodu „čmelika“, což je naše malá plachetnička, a pořádali jsme na ní plavby po okolí. Je neuvěřitelné, že po chvilce na ní umí plachtit téměř každý. A to některé posádky jsou složené jen z desetiletých dětí.
Když opadlo vedro a teplota sklesala pod 30°C, vyrazili jsme do města. Byli jsme se s Merlinem proběhnout a při té příležitosti si prošli strážní věž, starý klášter, krásný hrad nad strženým útesem, zaběhli jsme na vyhlídku nad mořem i do staré zásobovací věže na krásné pláži pod hradem. Za 2 hod. v kostce to nejlepší z okolí přístavu.
Noc na kotvě při západním větru byla v pohodě, i když nás jedna utržená loď dokázala minout jen o 30-40cm.

Zazdili nám hrad!

Dopoledne jsme dětem naplánovali procházku na hrad Volteraio. La Grace totiž tradičně tankuje vodu, benzín, plyn a shání se spousty náhradních dílů. Je to v pěti lidech tolik práce, že lituju, že jsem raději nešel s klukama 3 hodiny do kopce :-D
Zatím na našem oblíbeném hradě výsadkové družstvo zjistilo, že hrad je uzavřený. Všude zazdili díry ve zdech, nainstalovali mříže a kamery. Z tolika radosti, co způsobil tenhle opuštěný hrad našim dětem při výpravách do zdejšího podzemí, přespávání na cimbuřích, či opékání buřtů je prd… Teď je z toho mrtvý kus obvodové zdi, za který se nedá dostat :-(
Po návratu taháme všechny podélné plachty. Boční vítr nás žene do jedné z opuštěných zátok západně od Marciany Mariny. Uvazujeme La Grace až těsně před pláží v jejím úzkém hrdle a zátoka je jen naše. Tohle romantické místo u mě vyvolalo spousty vzpomínek. Padl další sud piva na oslavu narozenin jednoho z kadetů.
Na zkoušku jsme zkusili převléct Romču do kostýmu mořské panny. To že je to delfín se nám ale dařilo předstírat jen chvíli. Není snadné nachytat smečku kluků a holek ve věku 12-15let.

„Je tak ošklivá, až je opravdu krásná!“

Hned ráno vyplouváme. Fouká jižní vítr, a tak jsme zamířili na ostrov Palmaiola. K majáku se na jeho vrchol dostat nedá, protože zarostl křovím jak zámek šípkové Růženky. Je tady hodně lodí. V moři kolem je hodně vln, a tak všichni využíváme malé závětří laguny. Skáčeme s dětmi z lana do vody a šnorchlujeme v okolí. Do toho probíhá výuka plachet.
Po obědě pod plným předním stěžněm se zadobočním větrem o síle kolem 18 kn vyplouváme do Portoferraio. Radost nám ale zkazí stočení větru, takže do hlavního města už připlouváme na motor.
Večer zagasketováváme plachty a narážíme sud domácího piva o síle 14. Do města už se nikdo nedostal. Dobrou náladu by ale procházka stejně nenahradila :-D
Pro mě se velkým zážitkem stalo připlutí lodi „Sailing A“. Tuhle v posledních letech velmi diskutovanou megajachtu jsem doposud znal jen z časopisů a neměl na ni vlastní názor. Teď už definitivně vím, že:
„je tak ošklivá, až je opravdu krásná!“
Když kotví vedle vás, její neuvěřitelně hladký stříbrný trup a gigantická velikost přitahuje oči natolik, že si vás prostě ohromí. A to bylo jistě cílem toho projektu. Majitelem jachty A je Ruský miliardář.

Co dodat

Co dodat – nesnáším soboty… :-D

Palmaiola a zátoka Populonia

Hned ráno vyplouváme na moře. Ani jsme nestihli vyvenčit Merlina. Ten leží v bedýnce a trucuje. Naším cílem je ostrov Palmaiola. V 10 hod.dopoledne zde házíme kotvu a lidi jdou šnorchlovat. Já s Filipem se jdem potápět s přístrojem. Je to pecka. Samotného mě překvapuje, jak je šikovnej. Mezi skalami do hloubky max 10 m jsme objevili chobotnici, hvězdici, kraby, mušle i početná stáda barevných ryb. Prostě paráda.
Po obědě vyplouváme a do noci plachtit. Fouká 10 knotů z NW, takže La Grace uhání mořem pod plnými plachtami cca 4,5 kn.
Na noc házíme kotvu v zátoce Populonia před Baratti.

Dnes je řízek :-D

Lidi na pláži vyhnal děšť. V noci se zatáhlo a všichni spící na pláži mají promočené spacáky. Je zataženo, a tak to ke koupání dnes moc nesvádí. Přesto je škoda přijít o každý den dovolené. Na chvíli přestalo, a tak jsme lidi přemístili do štol zdejšího lomu. Tam se dá objevovat i za deště. Po obědě plujeme dál. Nejdřív podél jihovýchodního pobřeží a pak do Porta Azzurra. Zase to vypadá na déšť. Super plán je hospoda či brusírny polodrahokamů. Na lodi se scházíme až k večeři. Dnes je řízek, takže se vrátili všichni.

Procházka po Elbě a plavba okolo

Dopoledne jsme si vyrazili autobusem do úpatí hory Monte Capanne. Procházka mezi městečky Poggio a Marciana kolem Napoleonova pramene a lanovky byla super. Na loď se vracíme až po 14. hod. Hladoví, ale po krásné projížďce kolem celé západní části ostrova. Prima bylo, že jsme nic neplatili za bus. Vždycky jsem se snažil lidem šetřit peníze, a tak jim říkám:
„Kupte si lístek předem v Tabacino a budete to mít o 0,2 eur levnější než u řidiče.“
Nikdy mě ale nenapadlo, že autobusáci často lístky pro blbé turisty nemají, a pak je musí vozit zdarma! :-D
Po obědě vyplouváme na plachty podél jižní části ostrova na zátoku Calamita. Bezva to plachtí. Po příjezdu jsme hodili kotvu a na pláži rozdělali oheň. Ivo připravil grilovačku ze směsice mas a uzenin.
Většina lidí si ustlala na pláži, na mě a Romču ale vyšla hlídka na lodi, a tak jsme se postarali o vlastní program.

Grotta Azzuro a akvárium

V noci přišel silný vítr a začala se posouvat kotva. Pomalu, ale jistě. Úzká zátoka Fetovaia už se nezdá úplně bezpečná, a tak zvedáme kotvu a přemísťujeme La Grace před Grotta Azzuro – modrou jeskyni.
Po snídani se vítr umoudřuje, a tak trávíme dopoledne prolejzáním jeskyní. Krom té modré jsme ještě objevili jednu velkou a jeden hodně zavalený labyrint. Prolejzání mezi obřími balvany není úplně bezpečné, ale dobrodružství je to skvělé. Po koupačce přeplouváme do Marina di Campo a v 16 hod. jdem s dětmi do místního akvária. Romče se podařilo domluvit vstupné skoro za půlku, a to už stojí za návštěvu. Dospělí 5eur a děti 3eur. Krom toho, že je zde k vidění množství středomořských ryb, je hlavní atrakcí hlazení nejrozšířenějsího druhu žraloka – Máčky skvrnité. Děti nikdy nemůžu od tohoto jezírka dostat. Je to super.
Strašně se mi líbilo sledovat našeho psa Merlina jak nadšeně šmejdí čumákem podél skla s každou okolo plující rybou. Takovou legraci jsem už dlouho neviděl.
Večer na pohodu zmrzka a procházka po promenádě.