Lenošný den

Dnes je lenošný den. Opět nefouká jako blázen, a tak se zbývajících 30NM posouváme s rozgasketovanými plachtami s kombinujem nafting s koupáním. Je tu fakt nádherně.
Jak jsme se ale přibližovali ke Korintu, najednou nám začala loď plout. Nejdřív bylo 15 kn vítr, pak 20 kn, pak 30 kn a nakonec 35 kn přímo do rypáku. Vítr tu padá z 1.000 m hory a my tu celou noc lítali jako hadr na holi. Nová posádka mi sice hlásila ať připluju do Korintu, že je tam klid, ale já tomu nevěřil. Tento přístav je otevřený ze severu a já se tam potmě bál.

Na vodu to nechce jet

Snídáme na klidném moři a koupeme se. Je teplo, sluníčko a voda má bez mála 23°C. V 9 hodin se ale náhle zvedá vítr. 25-30 knotů a samozřejmě do nosu. Lituju, že jsem si včera nešel lehnout o 2 hodinky později, protože vítr je podle předpovědi jen v úžině pod mostem a včera nebyl. Motor řve, nafta do něj teče jako o život a loď jede pouhých 4,4 kn. A pak se to stalo. Sharky přepíná na další nádrž. Motor se v minutě zastavil. Sakra! LG je bezmocná v bouřlivém větru. Já s lidmi tahám přední stěhovku, abych loď dostal do driftu. Ukázalo se že máme vodu v naftě. Celý system „strojník“ s velkým H bez mého vědomí předělal podle sebe. Přišlo mu to jako dobrý nápad, a díky tomu teď nejde přepnout na druhou nádrž! Přehazujeme hadice a snažíme se to udělat co nejdříve, čas však ubíhá. Splouváme sem a tam držíce se co nejdál od břehu i frekventované plavební dráhy. Náhle jede kolem nás motorová jachta „Themis“ Volám ji rádiem s prosbou o pomoc, ale ona mi suše odpovídá, ať si zavolám coastguardy. Jsem v šoku, ale o život zatím nejde. Mezitím se ukázalo, že voda je ve všech nádržích které jsme natankovali v Crotone v Itálii. Z nádrží jsme celkem vypustili přes 30 litrů této časované bomby. Jediný zbytek nafty, který byl OK Sharky v dobré víře smíchal s tou špatnou. Trvalo další hodinu, než se podařilo motor naplnit čistou naftou, odvzdušnit a nahodit. Byla to radost slyšet zase toho řvouna!
Asi 3 NM od nás je mělká voda, Dostali jsme se tam, hodili kotvu a celé odpoledne vyráběli z vodního filtru a všeho, co jsme kde našli, vodní separátor.
Po večeři za úplné tmy zvedáme kotvu a snažíme se ho vyzkoušet. Nejdříve na závětrné straně mostu a když se ukázalo, že funguje skvěle, tak si s trochou nervozity troufám o do plavební dráhy a pod most. Ten je mimochodem fakt nádherný. V této tektonicky nebezpečné oblasti a při velkých hloubkách trhliny mezi Peloponesem a Attikou je to vážně inženýrské dílo! Mimochodem nevím, jesli jsem to tu psal, ale zrovna před pár dny tu bylo zemětřesení o síle 6,8 stupně a na moři byla hlášená tsunami (15-20cm) Banalita, asi jsem v tom všem co jsme tu prožili, na tuto drobnost zapomněl!
Ve 4 hodiny ráno házíme kotvu v jedné z mála zdejších zátok, abychom se trochu vyspali.

Na Odysseovu rodnou Ithaku

Ráno vyplouváme na Odysseovu rodnou Ithaku do Vathy, kde jsme v poledne přistáli u trajektového mola. Je tu volno, protože trajekt tu prý v zimě nejezdí. Jak se sem tedy dostávají lidi netuším.
Celé odpoledne jsem strávil kontrolou lodi od Coast guard. Jak je tu teď málo lodí, tak nemají co na práci. Vzdycky jsem si myslel, že jejich prací je pomáhat a zachraňovat lodě, ale asi jsem se mýlil. Jsem tu tři dny a z toho dva jsem úřadoval.
Kadeti zatím běhali po ostrově. Někteří došli až o Odysseově jeskyni, jiní se prošli po tomto malebném městečku.
V 17 hodin vyplouváme. Nefouká a je po bouři. Moře jako jedna velká rovná deska připomínající sklo. Do půlnoci míříme směr Korintský záliv a házíme kotvu pod 1000 m vysokou skalou na levém břehu. Chcem se vyspat.

Kanál Lefkas a ostrov nanebevzetí

Ráno vstáváme a po návštěvě místních luxusních sprch odplouváme k ostrovu Lefkas. Na moří i podél pobřeží stále fouká 25 kn, v nárazech 30 kn. Bouře má končit až zítra.
Mostem proplouváme o 13 minut později. Obsluha má zřejmě dobrou náladu. Kanál Lefkas je příjemná plavba, která pomůže lodím se vyhnout otevřenému moři a dnes i špatnému počasí.
Cestou zastavujeme na malém, bezejmenném ostrůvku, který jsem před 2 roky nazval ostrovem „nanebevzeti“ Chci se tu zastavit, protože se blíží dušičky a já tady musím zapálit svíčku za svou mamku, která v den naší poslední návštěvy pravě tady, dne 21.11.2016 zemřela. Pokud chcete duchařskou historku, tak tady je:
Náš lodní pes Merlin je jediné co měla a několik let, ač těžce nemocná, nemohla umřít, protože se bála že se o něj nikdo nepostará. A já ji vždycky (v legraci) říkal:
„Až umřeš, dáme ho do guláše!“
A ona žila dál. Smrti se ale nedá útíkat do nekonečna, a tak Merlina máme dnes my (já, Romča a Filip). I když to pro nás není jednoduché, je to náš miláček a nikdy bychom ho samozřejmě nedali ani do útulku, natož pak nesnědli. Věřím, že teď už to moje máma ví a já vím, že to ví, protože se na místě, kde jsem tu noc zapálil svíčku, objevil malej černej balónek. Jak se tam dostal, když místo je zcela opuštěné a nevěřím že sem někdy někdo zajde, nebo proč by ho případný někdo pokládal do skalního výklenku do místa vyhořelé svíčky, už nechám na vaší fantazii…
Plujeme dál a míjíme ostrov Spargi i Scorpio které patří rodině Onassisových. Naším cílem je však až ostrov Meganisi. Ze severní strany jsou hluboké a chráněné zátoky i molo, na kterém jsme si večer udělali grilovačku.
Bouře skončila a já se konečně dobře vyspal.

Ta byrokracie....

Hned ráno jedu na kapitanát do Lefkasu. Půlhoďka tam, půlhoďka na úřadu a půlhoďka zpět k lodi. Místní mě varovali, že se na to mám vykašlat, že to tu nikdo nekontroluje atd. Ale já blbec ne a ne, že si tu povolenku plavby v řeckých vodách koupím. Je to 65 EUR a já to nechci riskovat. A pak to začalo. Celý den v jedné kanceláři atd. Ukázalo se, že Řekové požadují minimální limity krytí pro případ nehody 800.000 EUR a moje pojistka je na něco přes 600.000 EUR. Sice si neumím představit, že každá malá jachta v Řecku má o 1/3 vyšší pojistku než La Grace, ale co mi zbývalo. Dlouhé diskuse s malérem, emaily s pojišťovnou atd. Už bylo po zavírací době kapitanátu. Uklízečky nás podmetaly košťaty a my pořád ještě tvrdošíjně trvali na tom, že to stihnem. Nakonec se to i podařilo. Unavený, jako kdybych kopal bazén ručně, jsem vítězně odcházel domů na loď s navýšenou pojistkou. Samozřejmě to něco stálo ale mám povolenku plavit se tam, co všichni ostatní jachtaři kolem!
Na moři zuří bouře, takže abychom se hnuli, přeplouváme do Prevezy, která je ještě také na rybníce. Je tu městské molo, voda, elektrika a pohoda. Lidi jsou typicky příjemní.
Ivo si na břehu otevírá pirátskou hudební kapelu a do davu kolemjdoucích začíná songem:
„Everybody smoking marihuana!“
Krásná písnička, ale na Jamajce… Po dni straveném mezi policií a úředníky je mi jasné, že to nebude dlouho trvat a budu zase papírovat. Tak to už nedám :-( ! A tak jsem Ivoše místo do prdele poslal zpívat do „země krále Miroslava“. On se sice naštval, ale zůstal a věnoval se druhé krásné písni z jeho repertoaru:
„Trombóza, skleróza, dávivý kašel…..“
To už šlo a lidem se to moc líbilo.

„Jestli ve Středomoří existuje nějaká schovka před tou bouří, tak ty jsi našel!“

Dopoledne pospáváme, tyhle dojezdy za východu slunce jsou strašně únavné, když je před námi celý den. Navíc nikdo netuší, kolik je hodin. Z Itálie jsme změnili čas o hodinu, ale hned na to se ještě měnil čas na zimní, no zmatek nad zmatek. Naštěstí je to na moři jedno.
Po obědě taháme plachty a vyplouváme víc k východu. Na moři zuří bouře, ale nám vítr klesá a klesá. Teplo okolní pevniny udělalo své. Obracím příď La Grace k městečku o ohromným hradem nad přístavem a se zapadajícím sluncem házím kotvu před vjezdem do portu. Kotví tu i jedna česká loď. Takže je to milé setkání. Bohužel tu ale není kapitanát, a tak se Jirka nabízí, že mě zítra odveze do 20 kn vzdálené Lefkady.
Večírek na lodi při kytárce je fajn. Po facebooku ale lítají fotky lodí s ohromnými škodami. Vichřice, která měla plánovaně ohrožovat jen Ionské moře, se rozšířila i do Jadranu a Tyrhenského moře. U nás je calm (úplné bezvětří) Můj meteorolog mi napsal:
„Jestli ve Středomoří existuje nějaká schovka před tou bouří, tak ty jsi našel!“
Noc na „jezeře“ byla klidná, jen nás otravoval rybář, co v těhlech místech chytá ryby a La Grace se mu v zátoce pletla. Překotvili jsme a byl zase klid.

Ach, ta hlava

Sobota je opět den střídání. Dopoledne tradičně uklízíme loď a pak nakupujeme v Lídlu. Cesta na loď se nám ale trochu zvrhla, protože nám odpadlo auto, a tak jsme skoro hodinu somrovali před supermarketem, jestli nás někdo nehodí k lodi se čtyřma nákupníma košíkama plnýma jídla.
Na lodi byl opravář na generátory a přinesl nám špatnou zprávu o smrti hlavy našeho Nani Diesela. Nová hlava bude stát ranec a přijde za 2 týdny – doufejme.
Odpoledne nakládáme lidi a zase vzhůru na moře. Z Korfu jsem viděl jen fast food s gyrosem v době oběda. Plujeme nocí na jih, abychom se vyhli 50 kn větru, kterým mě straší náš dvorní meteorolog Marek. Jinak je tu a odteď už má být krásně, je teplo, svítí slunce a voda je stále na koupání i pro mě. Až do poloviny cesty byla plavba v pohodě, to jsme byli ještě v zákrytu Korfu, ale pak přišly 2-3metrové vlny z Ionského moře. Nemám rád vyplouvání v sobotu a ještě na noc. Kadeti ještě nic neumí a i když se snaží, trasa za lodí některých připomíná záznam z EKG :-D
Ve 4 hodiny ráno jsme se konečně dokopali před mělčiny u města Preveza. Za nimi je vysněná klidná voda což pro některé znamená konec zvracení. Nebyl to snadný úsek. I tak to byl nejlepší nápad co jsem měl. Díky této přeplavbě jsem se dostal do zad bouře a podle předpovědi nás čeká 1-2 týdny krásného počasí.

Zlatá rybka a anální jachting

V půlnoci vstáváme a připravujeme loď na vyplutí. La Grace šlape. Na moři už se zmenšily vlny, ale bohužel i zeslábl vítr, takže nám rozgastketované a připravené plachty nepomáhají. Cesta do Řecka je dlouhá 50 NM, ale v dobrém počasí rychle ubíhá. Východ slunce už pozorujeme na ostrovech kolem Korfu. Nahazuju pruty a během chvíle se mi chytla cca 1 metr dlouhá pravá doráda. Je tak krásná, že mi ani skoro nevadilo, že se těsně u lodi vytrhla z háčku a uplavala. Její nádherné zlaté tělo jako by mi říkalo:
„Díky, něco si přej!“
A já si přál chytit druhou, a to se mi taky po chvíli podařilo. Asi to vážně byla zlatá rybka!
Kolem oběda proplouváme mezi Albánií a Řeckem. Hranice je tu velmi úzká a byly časy, kdy tu sem tam jezdil dělový člun. Dnes je tu klid.
Ve 3 hodiny řeckého času, házíme kotvu u maríny Gouvia. Čeká mě tu Dana. Hezká a moc milá Češka, kamarádka, co už mi tu několikrát pomohla, a tak jsem se na setkání s ní těšil. Dva roky jsme se neviděli. Moc jsme si ale nepokecali. Pusa na přivítanou, tady máš špatnou hlavu generátoru a díky za pomoc! Čau večer…
Spěcháme totiž plachtit. La Grace má připravené plné prádlo, a tak vzhůru na moře. Sice jsme už před naším cílovým přístavem, ale máme ještě čas a fouká krásně. A tehdy vzešel nový pojem který se jistě brzy rozšíří mezi jachtaři:
„Kam poplujeme?
To je jedno, hlavně ať to jede.
Takže „anální jachting“
A to je co?
No, jedeme někam do prd…, ale to je jedno – plachtíme!“
Myslel jsem, že spadnu ze židle, když jsem to slyšel! :-D
Po západu slunce hledáme místo v našem oblíbeném portu v centru pod pevností. Dnes je tu ale plno. Jede se tu nějaká regata a La Grace není kam píchnout. Nakonec jsem ji uvázal na jedno 15ti metrové místo vedle pracovních lodí a celou noc doufal, že nás nevyhodí

Nudle s mákem a chili

Dnes jsme stáli celý den v maríně Leuca. Dopoledne jsme si zpestřili prohlídkou jeskyní a odpoledne přednáškou o historické navigaci.
Já dohnal resty v poště a firemních věcech a Sharky na lodi celý den něco opravoval, takže nám den pěkně uběhl.
Na moři fouká přes 40 kn, ale nás kryje kopec za námi. Je krásný, teplý a slunečný den.
Ze zajímavostí, co se dnes staly, mě zaujala tahle historka:
Na lodi máme Finku. Ivoš ji dal oběd – nudle s mákem. Takové normální české jídlo, ale to ona samozřejmě neznala. Chvíli na to koukala a netušíc, jak se to jí, do toho nasypala chili koření a pak to normálně snědla. Netuším jak to chutnalo, ale musím uznat, že to cizinci na našich plavbách nemají jednoduché

Svatý Jan Nepomucký

Celý den máme volno. Je hezky, jen v kanále mezi Itálii a Řeckem fouká. A tak jsme to využili k tomu, abychom si prohlédli tohle město. K jeho zajímavostem určitě patří monumentální kaskáda, ohromný maják a klášter v němž najdete obraz Svatého Jana Nepomuckého ve Vltavě pod Karlovým mostem.