.... tož eště k tomu autovýletu

- poslední na řadě byla jakási pevnost – vězení, jméno bude vědět Pepa. Zajímavá pověst s “létající” princeznou. Ty malé kanónky sme ani nebrali, nejvíc nás zaujal ten tančík :-D Od pevnosti sme se k lodi nechtěli vracet stejnou cestou a raději zvolili “zkratku”… schválně :-) a jak už to bývá se zkratkama – nádherná šotolinová cesta v pustých horách se klikatila po úbočích kopců, kolem hlubokých údolí, jen občas nějaké světýlko civilizace, možná i vlci aj s medvědama. Jeli sme dost dlouho a potkali snad jen jedno auto. Škoda, že to bylo potmě, URČITĚ si takový výlet udělejte za dlouhých letních dnů – pokud si zvolíte plavbu kolem Albánie – je to země turistickým průmyslem nedočená, lidé vlídní, ochotní a pohostinní. Půjčovné za auto v pěti lidech stálo na jednoho 15 Eur… A pak – doma je doma – plavby za svítání mám moc rád:-)

Málem bych zapomněl :-( v jedné albánské pevnosti Pepa zrekvíroval do výzbroje La Grace takový malý tančík. Bude na střední palubě místo čmelíka :-)

Deník La Grace: tentokrát ne můj, ale nenapsal bych to lépe...

Navštívili jsme Butrint, starověké pozůstatky osídlení, později města, které existuje už od cca 10. století BC. Místo je zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO a lze zde vidět všemožné pozůstatky architektury, tak jak se vyvíjely dějiny Evropy v tomto regionu, starověké Řecko, Římská říše, …. Benátská republika.
Pokračovali jsme do rodné vesnice Hodži, která se jmenuje Gjirokastra, důvodem nebylo vzdát hold albánskému diktátorovi, ale to, že když se Hodža dostal k moci, omezil možnost výstavby v městečku, a tak se zde zachovala původní architektura s rozsáhlou pevností nad městem.
Cestou zpět jsme se stavili u Blue Eye, což je vývěr vody z hlubin. Celkem impozantní záležitost, během pár desítek metrů, kde se voda z hlavního vývěru spoji s dalšími v okolí, dosáhne řeka značné velikosti, dalo by se říct, třeba naší Sázavy v středním toku.

ZPRÁVA DNE:

La Grace byla v mnoha zemích ale ještě stále nejsou všechny.Teď se zrovna chystáme do mnoha dalších.Za hodinu budeme v Albánii, po ní přibude Černá Hora a později Srbsko, Chorvatsko a časem i Slovinsko. Mnoho jachtařů nás varovalo a říkali, že je to nejdobrodružnější výprava v naší historii :-D No, uvidíme.Každopádně vody mimo EU nás zbaví signálu a vás informací .
Držte nám palce! Pepa

Nádherně si plachtíme

Celý den si nádherně plachtíme a přitom pracujeme na lodi. Oprav na takeláži je tu teď hodně

Kdyby se tak vítr dokázal zprůměrovat

V 1 hod.ráno přijela i Lucka a bylo to po letech milé setkání.
Ráno mě probudilo houpání lodi. Rychle pryč! Přístav je ze severu otevřený a během chvíle se může stát cokoliv. Navíc má La Grace pod kýlem jen 2 0cm.
Utekli jsme tak rychle, že jsme ani nestihli vysadit hosty. Ty vezeme člunem po snídani na břeh i se psem. Hned po tom vyplouváme. Počasí se v minutách mění z 0 kn větru na 45 nm v nárazech. La Grace se probíjí pryč od hory, ze které už zase padá bóra. Je to svinstvo, kdyby se tak vítr dokázal zprůměrovat a ne jen plná či nic. Po 2 hodinách plavby jsme z nejhoršího venku a můžeme konečně připít na Poseidona. Taháme plachty a 30 minut plujeme. Poté vítr zklesal na 0 kn. Koupeme se a učíme lana nováčky. Odpoledne se vítr opět zvedá. Jeho síla se však zastavuje na 20 kn z dobrého směru. Opět taháme přední košovku a přední plachtu a celé odpoledne si krásně plachtíme. To je čas učit lezení po stěžních a pracovat s plachtami. Před setměním házíme kotvu v malinké zátoce kryté před větrem a jsem rád, že dnešek dobře skončil.

Bóra v praxi a na vlastní oči

Sobota je den střídání. Pod horou u města Loutraky stále fouká jako blázen. Sebral jsem člun a odjel se podívat do Korintu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, ze necelých 0,5 NM od lodi je úplné bezvětří a v Korintu fakt calm (nic) Myslel jsem, že mezitím přestalo foukat, ale při návratu k lodi jsem se nestíhal divit! U lodi opět 30 kn vítr. Tohle je bóra v praxi a na vlastní oči.
Střídání se provedlo jako vždy. Navštívit nás přijel Honza se synem a Jirka. Oba tu žijou a mají lodě. Hned jsem Honzu využil a z Lídlu nám dovezl plnou dodávku jídla. Aby toho nebylo málo, tak jsme spolu 3 hodiny v jedné zámečnické dílně vyráběli ohromný šekl ke kotvě. Různé části na práci jsem si našel na smeťáku za dílnou, ale pak jsem potřeboval autogen, lis a soustruh, a to mě nakonec nečekaně stálo 250 EUR, a to jsem to ještě usmlouval z 300EUR.
Ach jo, kdybych to tak nutně nepotřeboval, tak bych jim to s radostí hodil na hlavu….
Na noc jsme zůstali v portu. Nic nám tu nechybí a cena je OK.
Večer jsem se byl chvilku projít a byl jsem překvapen, jak plné jsou tu hospody lidí. Krize v Řecku by si tu člověk opravdu nevšiml.

Lenošný den

Dnes je lenošný den. Opět nefouká jako blázen, a tak se zbývajících 30NM posouváme s rozgasketovanými plachtami s kombinujem nafting s koupáním. Je tu fakt nádherně.
Jak jsme se ale přibližovali ke Korintu, najednou nám začala loď plout. Nejdřív bylo 15 kn vítr, pak 20 kn, pak 30 kn a nakonec 35 kn přímo do rypáku. Vítr tu padá z 1.000 m hory a my tu celou noc lítali jako hadr na holi. Nová posádka mi sice hlásila ať připluju do Korintu, že je tam klid, ale já tomu nevěřil. Tento přístav je otevřený ze severu a já se tam potmě bál.

Na vodu to nechce jet

Snídáme na klidném moři a koupeme se. Je teplo, sluníčko a voda má bez mála 23°C. V 9 hodin se ale náhle zvedá vítr. 25-30 knotů a samozřejmě do nosu. Lituju, že jsem si včera nešel lehnout o 2 hodinky později, protože vítr je podle předpovědi jen v úžině pod mostem a včera nebyl. Motor řve, nafta do něj teče jako o život a loď jede pouhých 4,4 kn. A pak se to stalo. Sharky přepíná na další nádrž. Motor se v minutě zastavil. Sakra! LG je bezmocná v bouřlivém větru. Já s lidmi tahám přední stěhovku, abych loď dostal do driftu. Ukázalo se že máme vodu v naftě. Celý system „strojník“ s velkým H bez mého vědomí předělal podle sebe. Přišlo mu to jako dobrý nápad, a díky tomu teď nejde přepnout na druhou nádrž! Přehazujeme hadice a snažíme se to udělat co nejdříve, čas však ubíhá. Splouváme sem a tam držíce se co nejdál od břehu i frekventované plavební dráhy. Náhle jede kolem nás motorová jachta „Themis“ Volám ji rádiem s prosbou o pomoc, ale ona mi suše odpovídá, ať si zavolám coastguardy. Jsem v šoku, ale o život zatím nejde. Mezitím se ukázalo, že voda je ve všech nádržích které jsme natankovali v Crotone v Itálii. Z nádrží jsme celkem vypustili přes 30 litrů této časované bomby. Jediný zbytek nafty, který byl OK Sharky v dobré víře smíchal s tou špatnou. Trvalo další hodinu, než se podařilo motor naplnit čistou naftou, odvzdušnit a nahodit. Byla to radost slyšet zase toho řvouna!
Asi 3 NM od nás je mělká voda, Dostali jsme se tam, hodili kotvu a celé odpoledne vyráběli z vodního filtru a všeho, co jsme kde našli, vodní separátor.
Po večeři za úplné tmy zvedáme kotvu a snažíme se ho vyzkoušet. Nejdříve na závětrné straně mostu a když se ukázalo, že funguje skvěle, tak si s trochou nervozity troufám o do plavební dráhy a pod most. Ten je mimochodem fakt nádherný. V této tektonicky nebezpečné oblasti a při velkých hloubkách trhliny mezi Peloponesem a Attikou je to vážně inženýrské dílo! Mimochodem nevím, jesli jsem to tu psal, ale zrovna před pár dny tu bylo zemětřesení o síle 6,8 stupně a na moři byla hlášená tsunami (15-20cm) Banalita, asi jsem v tom všem co jsme tu prožili, na tuto drobnost zapomněl!
Ve 4 hodiny ráno házíme kotvu v jedné z mála zdejších zátok, abychom se trochu vyspali.

Na Odysseovu rodnou Ithaku

Ráno vyplouváme na Odysseovu rodnou Ithaku do Vathy, kde jsme v poledne přistáli u trajektového mola. Je tu volno, protože trajekt tu prý v zimě nejezdí. Jak se sem tedy dostávají lidi netuším.
Celé odpoledne jsem strávil kontrolou lodi od Coast guard. Jak je tu teď málo lodí, tak nemají co na práci. Vzdycky jsem si myslel, že jejich prací je pomáhat a zachraňovat lodě, ale asi jsem se mýlil. Jsem tu tři dny a z toho dva jsem úřadoval.
Kadeti zatím běhali po ostrově. Někteří došli až o Odysseově jeskyni, jiní se prošli po tomto malebném městečku.
V 17 hodin vyplouváme. Nefouká a je po bouři. Moře jako jedna velká rovná deska připomínající sklo. Do půlnoci míříme směr Korintský záliv a házíme kotvu pod 1000 m vysokou skalou na levém břehu. Chcem se vyspat.

Kanál Lefkas a ostrov nanebevzetí

Ráno vstáváme a po návštěvě místních luxusních sprch odplouváme k ostrovu Lefkas. Na moří i podél pobřeží stále fouká 25 kn, v nárazech 30 kn. Bouře má končit až zítra.
Mostem proplouváme o 13 minut později. Obsluha má zřejmě dobrou náladu. Kanál Lefkas je příjemná plavba, která pomůže lodím se vyhnout otevřenému moři a dnes i špatnému počasí.
Cestou zastavujeme na malém, bezejmenném ostrůvku, který jsem před 2 roky nazval ostrovem „nanebevzeti“ Chci se tu zastavit, protože se blíží dušičky a já tady musím zapálit svíčku za svou mamku, která v den naší poslední návštěvy pravě tady, dne 21.11.2016 zemřela. Pokud chcete duchařskou historku, tak tady je:
Náš lodní pes Merlin je jediné co měla a několik let, ač těžce nemocná, nemohla umřít, protože se bála že se o něj nikdo nepostará. A já ji vždycky (v legraci) říkal:
„Až umřeš, dáme ho do guláše!“
A ona žila dál. Smrti se ale nedá útíkat do nekonečna, a tak Merlina máme dnes my (já, Romča a Filip). I když to pro nás není jednoduché, je to náš miláček a nikdy bychom ho samozřejmě nedali ani do útulku, natož pak nesnědli. Věřím, že teď už to moje máma ví a já vím, že to ví, protože se na místě, kde jsem tu noc zapálil svíčku, objevil malej černej balónek. Jak se tam dostal, když místo je zcela opuštěné a nevěřím že sem někdy někdo zajde, nebo proč by ho případný někdo pokládal do skalního výklenku do místa vyhořelé svíčky, už nechám na vaší fantazii…
Plujeme dál a míjíme ostrov Spargi i Scorpio které patří rodině Onassisových. Naším cílem je však až ostrov Meganisi. Ze severní strany jsou hluboké a chráněné zátoky i molo, na kterém jsme si večer udělali grilovačku.
Bouře skončila a já se konečně dobře vyspal.