Ischia

Po ránu jezdíme po marínách a sháníme vodu. Je to už 4. týden, co se se nám nepodařilo nikde nabrat, ale vodu stále máme, tak vcelku žádný stres.
V 10 hod. plujeme na ostrov Ischia a kotvu házíme pod Aragonským hradem vedle hlavního města. Je tu plno lodí protože teplota vody už přelezla 24°C. Já stále zatím neriskuju nachlazení z ledové vody a jen pozoruju davy koupajících se :-D
Den utekl výcvikem a vodními radovánkami a odpoledne se většina lidí vypravila na hrad a do města.
Noc na kotvě byla klidná. Nefouká…

dál od Neapole

V sobotu nám přijeli další lidi. Je nás jen půlka, ale to nevadí. Aspoň bude na lodi volněji. Hned po nalodění přeplouváme do chráněné zátoky dál od Neapole. Chcem se co nejdřív zbavit té kanalizační trubky za zádí :-D
Noc na kotvě je klidná, i když na moři jsou velké vlny ze severozápadní bouře.

2. až 9.6.

Se na lodi makalo jako blázen. I když jsme tu zůstali jen já, Robin a Tonda. Udělaly se spousty nových nátěrů a také fůra věcí od dřeva.

Modré nebe, moře i jeskyně

Celou noc až do odpoledne plujeme otevřeným mořem na severovýchod. V dáli ostrov Capri a kolem jen modro. Plavba je příjemná, protože nejsou vlny. Co ale chybí, je vítr. 120 NM na traktoru tipu MAN nejsou nic moc.
Odpoledne se už ale koupeme v Modré jeskyni na Capri.

Royal Clipper

Ráno pro snídani odplouváme. Záhy se však na horizontu objeví silueta majestátného Tall Shipu. Vypínám motor a čekáme, až se k nám přiblíží. Nefouká, a tak není kam spěchat. Největší a zároveň jediný pětistěžník světa se rychlostí 10 kn během chvíle přiblížil a hodil kotvu nedaleko La Grace. Nabili jsme jsme 4 děla a rozhodli se pro nějakou pirátskou klukovinu. Přijíždějicí člun s policií a celní zprávou zhatil moje plány. Nakonec jsem si říkal, že je to asi dobře. Na takové lodi je jistě kdokoliv z VIP TOP lidí světa a je otázka jak rychle by ochrance i policii ve člunu došlo, že střílíme slepými.
Odplouváme a necháváme za zádí nádhernou scenérii té majestátní lodi před starým městem Lipary.
Náhle se na 16 kanále ozve:
„La Grace, La Grace, here is Royal Clipper“
Odpovidam a oba přecházíme na kanál 6. Radiostanice se ozve: (pro autentičnost budu psat foneticky a ještě si občas pomůžu českou diakritikou, předem se omlouvám těm, co umí polsky psát)
RC „Ahoj Pepa, mate polske zaloge na statku?“
Zmatene se pro jistotu ptám:
LG „Ted nemame, s kym mluvím?“
RC „Tu jest kapitán Royal Clippera“
Nevycházel jsem z údivu. Vím, že trup stavěli Polaci, ale kdo teď lodi velí, jsem netušil. Navíc to, že zná La Grace mě potěšilo dvojnásobně.
RC „Kam plyněte? My odchazame o piontej (5 PM) a plyněme na Stromboli. Jestli poplyněme pod žaglami, dame race :-D?“
LG „OK, chtěli jsme už plout do Neapole, ale počkáme na vás u ostrova Panarea a poplujeme společně plachtami ke Stromboli“
RC „Fajne, do zabačenia!“
Odploul jsem a litoval, že musíme pryč. Rychle jsme však přehodnotili plány.
Celý den jsme se koupali u ostrova Panarea. Je to hezké sídliště z doby bronzové a vůbec. Panarea je krásný ostrov pro lidi, co hledají klid. Typické jsou pro ni bílé stavby a na nich vázy s liksými hlavami a domovní znamení z barevné keramiky. Jsou po celých Liparech, ale tady se prý vyrábí.
V 17 hod., s rozbalenými plachtami jsme byli připraveni na závod. Bohužel se nám rozbilo AIS, a tak čekám u pobřeží na internetu, abych zjistil co má Royal Clipper v úmyslu. Z Lipar vyplová pod plnými plachtami, ale vítr stále klesá, a tak je postupně stahuje. Nakonec končí jen pod stěhovkami hnanými větrem z motorování. Rychlost jejich lodi se pohybuje přes 10 kn. Sakra, taková smůla. Z jachtingu je nafting a v tom mu to rozhodně nenandáme. Měníme plány, loučíme se a také na motor vyplouváme na otevřené moře.

Setkávání

Brzy ráno lidi odchází na vrchol sopky Vulcano. Je to nutnost. Cesta vede do kopce po černé zemi, a ta bude za pár hodin peklem pro všechny poutníky. Vulcano, obří kouřící krasavec, je asi největší atrakcí celého ostrova. Jeho krásné, žluté, sirné květy jsou rájem fotografů detailu. I samotný kráter je impozantní. Už léta si říkám, že si na jeho vrchol vytáhnu golfouvou hůl a vyfotím se při úspěšném úderu na první dobrou :-D
Já jsem ale tentokráte zůstal na lodi. Měli jsme návštěvu z třech českých lodí pod vlajkou ČANY, a tak jsem dělal průvodce.
V poledne plujeme dál. Nefouká, a tak je z toho vyhlídková plavba okolo kamenných jehel v kanále mezi ostrovy Vulcano a Lipary.
Později jsme zamířili k hlavnímu městu ostrova. Tam se potkáváme s dalším Tallshipem. Přes 100 let stará brigantina Florentina se plaví po zdejších ostrovech už celá léta. Její kanadský kapitán je moc fajn kluk a kdysi jsem považoval za velkou zajímavost, že jeho posádka se skládala ze samých holek (tuším cca 7). Je otázkou, jestli jde o ráj či peklo na zemi! :-D
Zůstáváme na kotvě a na večeři jdeme na břeh. Místní specialitou je stejk z mečouna v hospodě U piráta. No, příště bych ale raději viděl mečouna na svém háčku.

Vulcano

Dnes jsme trochu posunuli budíček, protože někteří na palubě vyprávěli svá nadšení z výbuchů sopky ještě v 2:30 hod. ráno.
Ještě před budíčkem kolem nás proplouvá flotila českých lodí s vlajkami ČANY. Než jsem vyběhl, byli už fuč. No, třeba se ještě někde potkáme.
Po snídani vyplouváme, protože fouká. Rychlostí 4,5 kn míříme na jihozápad. Cestou se radujem z plachtění a chvíli i ze stáda kolem proplouvajících delfínů
Skoro 30 NM až na ostrov Vulcano nám zabralo celý den. Bylo to ale prima.
Navečer jsme hodili kotvu u jezírka s bahenními lázněmi typickými pro tento ostrov. Blíž už zastavit nešlo, a tak tam lidi plavou po svých.

Stromboli a Strombolicchio

Po krásné a klidné plavbě se před námi nad ránem objevil typický kužel sopky Stromboli.
Dopoledne máme ještě chvíli času, a tak jsme si ještě vylezli na Strombolicchio. Malou sopku s charakteristickou koňskou hlavou a nádhernými výhledy.
Teď hoď hodláme do 16 hod. zahálet a koupat se, což je nutný odpočinek před výstupem k vrcholu monumentální Stromboli. Vidět lávu létající vzduchem patří k životním zážitkům a člověk nelituje ani těch 30 EUR, ani těch 4 hodin hrozné chůze do 1.000 m nad mořem.

Sorrento a Capri

Sorrento. Krásné město na skále, krásný dvě maríny ale vodu se nám tady sehnat nepodařilo :-( Ach jo, buď se jedná o privátní maríny, nebo nenají místo, nebo chtějí 300 až 400 EUR. Je sezóna a jachtaři jsou přeci boháči. Tak ať solej! Je to smutný, ale vyplouváme na týdenní plavbu po Liparských ostrovech s polovinou vody. Slušnost, potažmo nutná pomoc se mezi námořníky už vytrácí.
Abych si spravil náladu vyplouvám na ostrov Capri. Perlu zdejších ostrovů, která se vyznačuje vysokými strmými skalami, divokými útesy z pohledu námořníka sahajícími až do nebe a bezpočtem jeskyní. Nejznámější je „Grotta azzura“, Modrá jeskyně, ale o té až příště. Chvíli se tu koupeme (já ještě ne :-D). Ale už to jde, v této oblasti se usadila velká tlaková výše, a tak se teplota moře ohřívá o stupeň každý den. Dnes teploměr moře ukazuje 23°C. Bohužel nefouká.
Přesto po obědě nabíráme kurz 155° a mizíme na širém moři prostoru nedohledna. Tam někde v dáli před námi je ohromný přírodní maják – sopka Stromboli. Tam teď vedou naše kroky i bílá příď La Grace.
Cestou školíme posádku. Až se moře rozfouká, budeme je potřebovat.
Za lodí vleču návnadu na velké pelagické ryby, uvidíme co zabere tentokráte.

Začíná výprava „Czech Mare“

Klasika, úklid a loučení s dalšími fajn lidmi a pak práce na lodi. Pak lítám po městě a sháním PB, velkou pánev, která zmizela za nevyjasněných okolností a šrouby. V poledním vedru je to peklo. Říká se: „Uvidět Neapol a zemřít“ a je to pravda, i když v jiné souvislosti než autor citátu myslel. Neapol je dnes městem černých a arabských pouličních tržnic. Pro mě je to velká degradace ulic plných honosných paláců. Odpadky na zemi dnes připomínají severní Afriku více než kulturně vyspělý stát založený za základech velkého Říma! :-( No je to na zamyšlenou…
Odpoledne naloďujeme novou partu a začíná výprava pod názvem „Czech Mare“ Více se dozvíte časem.